Bibliografie Hermana Wirtha
Pro německy znající čtenáře časopisu jsme se podle databáze Deutsche Nationalbibliothek a dostupných internetových zdrojů pokusili sestavit „pohanskou“ bibliografii nizozemského spisovatele Hermanna Wirtha. Německy neznající čtenáři se mohou těšit alespoň na konspekty z vybraných knih, zorientovat se v názvech, které jsme volně přeložili do češtiny, a prostudovat Wirthovy nákresy a fotogalerie přetištěné (především) v závěru PDF publikací.
V bibliografii jsou místy uvedeny heslovité anotace a vzhledem k tomu, že Wirthovy knihy byly ze všech českých knihoven již ukradeny a v německých antikvariátech se pohybují v částkách v řádu stovek eur, uvádíme i současné reedice s odkazy na vydavatelství a případně i PDF soubor ke stažení. Dále je třeba upozornit, že množství prací a rukopisů doposud nebylo publikováno. Některé publikace byly oficiálně vydávány Wirthovým „museem“, „společností“ či vlastním vydavatelstvím jm. Eccestan-Verlag. Ve všech těchto případech pak uvádíme „vydáno vlastním nákladem“. Záznamy jsou řazeny podle data prvního vydání. Wirtovy divadelní hry, zpěvníky, slovníky a učebnice zde nejsou zahrnuty. Read more…
Časopis Kresadlo
Život Hermana Wirtha
Prof. Dr. Herman Wirth (1885-1981)
Herman Wirth se narodil roku 1885 v nizozemském Utrechtu učiteli rýnsko-falckého původu Ludwigu Wirthovi a jeho holandské manželce Sophii (roz. Roeper Bosch). V devatenácti letech složil Herman Wirth maturitu na místním gymnáziu a nastoupil studium germanistiky, filologie a historie. Studoval nejprve ve svém rodném Utrechtu a posléze, když ke stávajícím oborům přibral muzikologii, dokončil studium v Lipsku, kde r. 1908 složil státní zkoušky. Následující roky působil jako lektor nizozemského jazyka a literatury na Berlínské univerzitě a 9. března 1911 obhájil u etnografa Johna Meiera na univerzitě v Basileji svou disertaci Der Untergang des niederländischen Volksliedes (Zánik nizozemské lidové písně). Kromě muzikologie se Wirth intenzivně zabýval etnografií. Jeho sbírky pravěkých symbolů a tzv. uleborden, fríských štítových a střešních symbolů, vznikaly právě v tomto období. Read more…
Krátce ke Keltům
Tento krátký článek pochází z knihy Velká Germanie Klaudia Ptolemaia, svazek IV. Autor textu Emanuel Šimek se domníval, že v Čechách nesídlili keltští Bójové ale kmen Volků-Tektoságů, z toho důvodu se v textu objevují slova “našich Volků”. Osobně si myslím, že kmen Bójů u nás sídlil, tato malá nesrovnalost ale nic nemění na zajímavosti textu. V knize z roku 1953 ho lze nalézt na straně 213-214. Read more…
Rehabilitace pojmů víra a věda
Rehabilitatio znamená ve středověké latině obnovení či uzdravení, snaha navrátit poškozené do původního stavu. Rehabilitace důležitých pojmů je rámcovou podmínkou obnovení tradičního myšlení. Cílem této statě je opětná sakralizace dvou pojmů – víra a věda – které byly od revoluce třetího stavu a nástupem osvícenství systematicky zbavovány svých posvátných významů, zatemňovány, až jsou nyní předmětem širokého nepochopení.
Víra v moderním pojetí představuje věření, tedy více či méně opodstatněné věření. Význam slova věrnost stejného původu dnes poklesl na nezávaznou loajalitu. Tradiční vnímání slova víra je jiné. Více o původním významu nám napoví jeho etymologie, neboť slova věrnost a víra, staročesky viera, byla odvozena z německého die Wahrheit - pravda. Read more…
Ztracený svět hedvábné stezky
pozůstatky domů, Niya, poušť Taklamakan
Úžasné objevy indoevropských kultur ve Střední Asii jsou známy již třicet let [1], přesto v češtině dosud nevyšel žádný podrobnější článek [2] či monografie – vyjma velice stručných encyklopedických hesel a historického nebo záhadologického bulváru. Tato informační “blokáda” je přinejmenším zčásti odůvodňována “politickou korektností” a akademicky pohodlným ignorováním všeho, co napomáhá rozvoji a pochopení naší indoevropské identity. Mlčení ohledně árijských, skýthských či tocharských kultur a solárního kultu ve Střední Asii má své důvody. Je pochopitelné, že financovat archeologický výzkum ztracené bílé civilizace, která užívala svastiku a sluneční symboly, a jejíž hmotná kultura vykazuje příbuzenství s Evropany (západo-halštatského okruhu) a s Árijci jihoruských stepí, není v zájmu čínské okupační správy ani současných evropských vlád. Read more…
Bílá paní oznamuje neblahou událost
Pověsti o bílé paní (7)
Číst pověsti o bílé paní od začátku >zde<
Tou neblahou událostí bývá většinou úmrtí: bílá paní jest poselkyní smrti. Povídka „bílá a černá paní neb žena“ u Krolmusa vypravuje, jak umírající ukazovali „bílou ženskou, u kamen stojící a plačící“ neb „ze dveří jdoucí bílou paní“, která jim přišla oznámit smrt. Podle záznamu Krolmusova oznamuje smrt v okolí žateckém černá paní, v okolí rakovnickém bílá paní. Read more…
René Guénon a Herman Wirth
Francouzský učenec a iniciátor René Guénon (Abdalwáhid Jahjá) a nizozemský filolog, germanista a historik Herman Wirth byli oba zastánci tzv. polární teorie, ale jejich pojetí byla v jednotlivostech odlišná.
Oba badatelé odkazují na přehlížené dílo svého indického současníka Bala Gangadhara Tilaka The Arctic Home in the Veda (1903), který na základě zpráv z véd a Avesty umístil středisko prvotní Tradice a jejích nositelů jednoznačně přímo na severní pól. (1) Je nutné dodat, že tato super-nordická teorie (lépe řečeno mýtus) není předmětem moderních výzkumů, ačkoliv některá nejnovější archeologická data lze považovat za zajímavé polární či arktické indicie. Read more…
Zakletá bílá paní a získání pokladu
Pověsti o bílé paní (6)
Číst pověsti o bílé paní od začátku >zde<
S vysvobozením bílé paní jest spojen v některých pověstech motiv získání pokladu. Bílá paní žádá za vysvobození a nabízí za to veliké poklady, které smělý vysvoboditel může získati. Ústředním motivem těchto pověstí jest zkouška. , již musí vysvobozující podstoupiti. Avšak vysvobozující obyčejně nedostojí podmínkám, aneb nemá dosti odvahy, aby se pokusil o vysvobození. Read more…
Guillaume Faye o boji
Je mi vzdálena myšlenka opovrhovat intelektuálním či spirituálním bádáním, je přece částí evropské kultury. Pravý duchovní život se přesto dá zažít jen v boji. Jen mizivý počet lidí ho může opravdu nalézt v ryzí meditaci. Nebezpečí spiritualizace je velké a v tomto případě vznikají i nadměrně hluboké snahy k planému žvanění, k výmluvám před životními boji, k mořské pěně dějin. Dát smysl svému životu totiž znamená především bojovat za svůj ideál a zejména podstoupit riziko za svůj národ. Odtud pak přirozeným způsobem vzniká duchovní život, který se nenosí tak jako řád na klopě, ale prožívá jako vnitřní plamen. To podle mého názoru Evola, Heidegger a Abellio naprosto chápali, jejich duchovnost vzešla teprve z jejich nasazení. Read more…
