Idea Středu v dávných tradicích
stůl krále Artuše zhotovený ve 14. stol. v Anglii
Již jsme měli příležitost letmo se zmínit o „Středu světa“ a o jeho rozličných symbolech, a tak je nyní vhodné vrátit se k samotné myšlence tohoto „Středu“, k myšlence zaujímající nejvýznamnější místo ve všech dávných tradicích, a též poukázat na některé z jejich základních významů. Tato idea již u současných lidí bezprostředně nevyvolává ty představy, které vznikaly u lidí předcházejících epoch; zde, jakož i ve všem ostatním týkajícím se symboliky, bylo mnohé zapomenuto a zdá se, že některé způsoby myšlení se většině našich současníků staly naprosto cizí. To je třeba obzvláště zdůraznit, protože právě v této oblasti vládne úplné a všeobecné nepochopení.
Střed, to je v první řadě počátek, výchozí bod všech věcí, místo prapříčiny, bez tvaru a rozměrů, zůstává nedělitelný, a tudíž se jedná o jediné možné vyobrazení prapůvodního Jednotného. Od něho, skrze jeho projevování, vzešlo vše ostatní; společně s tím, jak Jednotné vyvolává veškeré dění, tak se nicméně nijak nepodílí na tomto dění a nikterak nepozměňuje jeho podstatu. Read more…
Herman Wirth o původu lidských ras (1)
představa vzhledu gravettienského lovce ze Sungiru, autor: Libor Balák, zdroj: www.anthropark.wz.cz
Úvod do díla Hermana Wirtha, který časopis Slavonie formou německých překladů zprostředkovává, byl nebyl úplný, pokud bychom vynechali závažnou část, ve které se Wirth věnuje výzkumu původu lidských ras a pravěkého osidlování Evropy. Nebudeme čtenáře obtěžovat kádrovacími předmluvami či úvodníky, jak je tomu zvykem u reedic starších knih na Západě, nýbrž svobodomyslně ponecháme hodnocení díla zcela na jeho soudnosti. Za tímto účelem je pod článkem opět otevřena diskuze.
Kapitola Zur Urgeschichte der Rassen (O prvotních dějinách lidských ras) je prvním výzkumným příspěvkem Wirthova díla Der Aufgang der Menschheit (Vzestup lidstva), která následuje po předmluvě a úvodníku. Je rozdělena do dvou částí, z nichž první shrnuje dosavadní poznatky a autorovy názory na původ nordické rasy. Předkládá „arktickou hypotézu“ jako jednu z možností a staví se proti tomu, že by nordická rasa mohla vzniknout v Evropě z paleolitických populací. Aurignacien, první kulturu ztotožňovanou s anatomicky moderním člověkem v Evropě a v Asii, Wirth pokládá za jihoatlantskou kulturu, jejíž nositelkou byly smíšené černošské a černošsko-orientální rasy. Druhou část kapitoly Die blutserologische Rassenforschung (Serologický rasový výzkum) věnoval rozšíření lidských ras na základě výzkumu krevních skupin. Read more…
Zrození svastiky
svastika na neolitické nádobě
V období paleolitu nebyla svastika vydělena z rombo-meandrové mřížky. Jakoby splývala s okolím zaplněným i jinými obrazci a svým osobitým způsobem strukturovala prostor okolo sebe. Ale kde a proč se stala samostatným symbolem?
Původ svastiky je často spojován s Indoevropany. Pro badatele se dokonce stala důležitým indikátorem přesunů indoevropského obyvatelstva (1). V období neolitu byly symboly, oddělené ze svastiko-meandrových obrub a mřížek, již běžně používané (ve východní Evropě např. kultury potiská a tripolská). Read more…
Triskelion, trikvetrum. Text z roku 1888
Článek volně navazuje na pojednání o svastice.
Jiné mystické znaménko, které právem nazvati lze znaménkem ornamentálním, je trikvetrum, často se znaménkem předchozím se vyskytující (se svastikou, pozn. H), nazývané též triskele; také tato značka vzala na sebe charakter mythologický; tak dle Müllera je prý znakem Freyovým, t. j. boha slunce a plodnosti, podle Schirenberga představuje prý trojjedinost, boha Triasa, podle jiných koloběh časový, pročež bývá též s kolem uprostřed a třemi běžícími nohami vyobrazován; také prý značka tato představuje – je-li kombinována s otáčejícím se sluncem – měsíc. Read more…
Herman Wirth, Pravlast nordické rasy
Tímto příspěvkem časopis Slavonie svým čtenářům přináší překlad krátké kapitoly z knihy Der Aufgang der Menschheit /Vzestup lidstva/ z roku 1928, jejímž autorem je proslulý berlínský profesor nizozemského původu Herman Wirth (životopis autora zde). Tento článek je pouze ukázkou českého překladu celé kapitoly, který je přístupný k tisku v souboru PDF pomocí odkazu na konci článku.
letní krajina v současnosti, Špicberky
Z domnělé arktické vlasti nordické rasy jsou dnes známy nebo zachovány pouze okrajové oblasti jako Island, Grónsko, Grinellova země a Špicberky. Víme ale, že dříve je pokrývala bohatá zeleň, která zde mohla vyrůst už na počátku třetihor. V Grinellově zemi na 81°45′ severní šířky bylo doloženo deset druhů jehličnatých stromů, mezi nimi smrk a dvě borovice. Jeden druh tisu, jilm, lípa, dvě břízy a dva druhy topolu tvořily listnatý les, dva druhy lísky společně s kalinou křoviska. Ve sladkovodním jezeře rostly lekníny a břehy byly obrostlé ostřicemi a rákosem. V této krajní oblasti se setkáváme s rostlinstvem, které se v oněch severních krajích z velké části shoduje s umírněnými oblastmi a střední roční teplota vyžadovala přinejmenším +8°C, zatímco v současné době leží 20°C pod nulou. Dále navazuje špicberská flóra. Také zde převádají jehličnaté stromy, velké množství sosen, smrků a jedlí. Mezi listnatými stromy se nachází topoly, vrby, olše, břízy, buky, duby, druhy platanů, jilmů, albízií, ořešáků, magnólií a čtyři druhy javoru. Tři kaliny, více druhů hlohu a trnovců tvořilo společně s lískami křoviny. Ve sladkovodním jezeře se znovu objevuje arktický leknín, žabník a rdest, ke kterým se připojuje množství ostřic a kosatců.
Read more…
Jak nazývali Indoevropané sami sebe?
Hugo Höppener: Lichtgebet /Modtlitba ke Slunci/
Slovo Indoevropané je jméno užívané moderní vědou pro národy, které předmoderní biblická antropolgie znala pode jménem Jáfet (odtud Jáfité) a jako takové má jméno Indoevropané pouze popisný význam bez autentické „tradiční hodnoty“. Je to označení zeměpisné, protože zahrnuje jazykově příbuzné národy rozšířené územně od Indie po Evropu. Stejný význam mají jména Indogermáni (užívané německou jazykovědou dodnes) a Indokeltové, zahrnující národy žijící od Indie po Island nebo po Irsko. Nadto název Indoevropané není vůbec přesný, protože indoevropské národy žily i východněji od Indie, protože na takto vymezeném území žily i jiné jazykové skupiny, a nadto se sami dávní Indoevropané rozhodně nepovažovali za národnost v moderním, tj. politickém slova smyslu. Alternativní pojmenování Indochetité, které se objevilo se zvýšeným zájmem o anatolskou větev Indoevropanů, otázku autentického pojmenování rovněž neřeší. Z hlediska tradicionalismu je hebrejské jméno Jáfité hodnotnější, ale jelikož není naše, je pro obnovu rodné tradice nepoužitelné. Read more…
O symbolice moravských kraslic, 1888
Bez výjimky všem čeledím daleko široko rozvětveného kmene slovanského společný jest obyčej pomlázky, kterážto souvisí s podarováním kraslicemi nejrozmanitějšího, mnohdy podivuhodně umělého vyzdobení.
Starodávný obyčej tento nebýval za dřívějších dob onou hříčkou nepatrnou, za kterouž doba naše přivykla jej považovati; hluboce bylyť zapuštěny kořeny jeho v jemné, pobožné i vděčné mysli slovanské, tak že posud kvete nejen v jádru lidu našeho, než i tam se ještě po něm stopy objevují, kde po tisíciletí a déle již hlahol řeči slovanské zaniknul na prosto.
Jak jméno samo – pomlázka – od omlazení, omládnutí odvozené dosvědčuje, obyčej ten zakládal se na procitnutí či omlazení jarním přírody celé, k níž Slovan od nepaměti lnul s tělem i s duší, a kteráž jej v ustavičném styku bezprostředním vychovala v onu bytosť vnímavou, chápavou a pozornou, jakouž on se všude skoumateli jeví. Read more…
Symbolika nebe v lidové kultuře Ukrajinců
Národní kultura Ukrajinců se vyznačuje symbolismem a metaforičností, které byly formovány na základě dávných světonázorových tradic. Symboly, zakódované v uměleckých dílech a folklorních textech, odrážejí mýtické a poetické představy našich předků o kosmu jako o posloupném světovém systému – světovém řádu. Významný vědec Mykola Kostomarov považoval symbol za obrazový projev morálních pravidel, za projev, skrze nějž jsou předměty fyzické povahy obdařeny duchovními kvalitami, a současně dodával, že fyzická povaha nabývá prostřednictvím tvůrčí ideje a božské lásky „vskutku mistrné formy”.
Když akademik Vernadský mluvil o problémech vědeckého pohledu na svět, tak uvedl, že díla lidového umění, v nichž jsou navzájem propojeny aspekty umělecké, historické a sociální, jsou odrazem života dané doby a daného národa a že díky nim je možné studovat a pochopit i duši národa. Byl vyznavačem hlubokého symbolismu umělecké tvořivosti, která „nám odhaluje Kosmos prostupující vědomím každého živého tvora…”. Read more…
Reflexe Ladislava Horáka
Wilhelm Petersen, Der Heerrufer
Jméno českého učitele Ladislava Horáka (1874 – 1966) je v dnešních dobách zapomenuto. Pokud je Ladislav Horák připomínán, tak pouze ve vztahu k československému nacionalismu, s nímž osobitým způsobem pojímal naše a obecně slovanské dějiny.
Ladislav Horák byl autorem několika dějepisných a metodických učebnic a je znám především svými dvěma spisy o české identitě a pravěkých národech, které se dodnes objevují v antikvariátech za nepříliš vysoké ceny a jsou dostupné rovněž ve studijních a vědeckých knihovnách. Horák v roce 1928 vydal toponomastickou studii s dějepisným a antropologickým úvodem Náš starověk v paměti pomístních názvů a místních jmen a roku 1940 rozšířil své úvahy ve spisu Nejasná ethnika Veliké Germanie. Z Horákových článků je na síti dostupný rozbor pro časopis Naše řeč, který víceméně shrnuje autorovy již dříve publikované názory na etymologii slova Čech. Read more…
Jindřich Wankel; Svastika, text z roku 1888
Mezi kříži zaujímá obzvláště ve východní archeologii vynikající místo mystický kříž sekáčový, zvaný též tetraskele nebo svastika. Pochází prý z Indie (?) a přisuzuje se všem arijským národům, což se však pravdě nepodobá, protože mnoho arijských národů ho nezná. Přisuzuje se mu význam mythologický a mystický. Jest ode dávna znám většině východních národův evropských a částečně i azijských, jako Indům, Peršanům, Pelasgům, Řekům, Etruskům, Římanům, Euganeům, národnostem italským, gallským, skandinávským, některým v severním Německu, Britanii a Čuchonsku, naskytuje se bezmála všude, kde Slované bydleli a dosud bydlí; schází však u Aegypťanů i Assyřanů; Foeničané znali jej teprve za oné doby, kdy západní kolonie zakládali. Jméno „tetraskele“ pochodí od jeho čtyř noh, nakreslených tak, jakoby se pohybovaly; jméno „svastika“ prý je původu indického a znamená prý pojem žehnání. Read more…
