Triskelion, trikvetrum. Text z roku 1888

Článek volně navazuje na pojednání o svastice.

Jiné mystické znaménko, které právem nazvati lze znaménkem ornamentálním, je trikvetrum, často se znaménkem předchozím se vyskytující (se svastikou, pozn. H), nazývané též triskele; také tato značka vzala na sebe charakter mythologický; tak dle Müllera je prý znakem Freyovým, t. j. boha slunce a plodnosti, podle Schirenberga představuje prý trojjedinost, boha Triasa, podle jiných koloběh časový, pročež bývá též s kolem uprostřed a třemi běžícími nohami vyobrazován; také prý značka tato představuje – je-li kombinována s otáčejícím se sluncem – měsíc. Nezřídka zobrazena je se třemi koulemi, které podle Worsaaea rovněž prý jsou znamením Triasovým; v této podobě naskytuje se na müncheberském a torcellském hrotě oštěpu, z nichž tento poslední arci oprávněnou pochybnost o své pravosti vzbudil. Foeničanům západním bylo znamení toto symbolem Baalovým a je prý dokonce i v Japonsku známo, kdež prý také mystický význam má. Na Sicilii zavedeno je do heraldiky. Nalézáme je velmi často na předmětech bronzových, nádobách a rozličném nářadí, naskytuje se velmi často v Dánsku, kombinováno s terčem (kulatou deskou) paprsky obklopeným, tzv. kolotajícím sluncem, obzvláště na nožích, fibulích a nordických brakteatech zlatých; jakožto jednoduchý ornament na bronzových pincetách, sekyrách, zlatých a stříbrných knoflících, náramcích, které často tímto ornamentem docela pokryty jsou; ornament tento s třemi body na špici je též vyobrazen na bronzovém voze, který nalezen byl v rašelinisku dánském, taktéž na müncheberském oštěpu, rovněž na závěsné ozdobě novostřelické. Velmi často nalézáme jej na popelnicích z pohřebišť s typem lužickým i bez něho, v Pomořanech, Poznaňsku, Polsce, na Slezsku, na Moravě, v Uhřích, také na Volyni, Podolí, na Rusi a nezřídka v zemích jižních, obzvláště v horní Italii; jedna přilbice longobardská odtamtud pochodící má toto znamení;  ono vyskytuje se na mincích lykijských měst maloazijských, na tkaninách lykijských, pokrývkách a kobercích severní Syrie, ve slovenském vyšívání, ano i v ornamentech kraslic, a sice – což nejvíce překvapuje – v témže typickém uspořádání kombinované se sluncem paprsky obklíčeným, a sice tak, že na jednom konci trikvetrum, na druhém slunce je umístěno, jak to shledáváme na t zv. bronzových starých břitvách, v Dánsku nalezených. Viz obr. 26. našich tabul.

Použitá literatura:

• Wankel, Jindřich (autor textu); Wanklová, Madlenka; Havelková, Vlasta; Stránecká, Františka. Moravské ornamenty. 1888.