Jindřich Wankel; Svastika, text z roku 1888
Mezi kříži zaujímá obzvláště ve východní archeologii vynikající místo mystický kříž sekáčový, zvaný též tetraskele nebo svastika. Pochází prý z Indie (?) a přisuzuje se všem arijským národům, což se však pravdě nepodobá, protože mnoho arijských národů ho nezná. Přisuzuje se mu význam mythologický a mystický. Jest ode dávna znám většině východních národův evropských a částečně i azijských, jako Indům, Peršanům, Pelasgům, Řekům, Etruskům, Římanům, Euganeům, národnostem italským, gallským, skandinávským, některým v severním Německu, Britanii a Čuchonsku, naskytuje se bezmála všude, kde Slované bydleli a dosud bydlí; schází však u Aegypťanů i Assyřanů; Foeničané znali jej teprve za oné doby, kdy západní kolonie zakládali. Jméno „tetraskele“ pochodí od jeho čtyř noh, nakreslených tak, jakoby se pohybovaly; jméno „svastika“ prý je původu indického a znamená prý pojem žehnání.
Po slovansku ornament tento sluje prý svaz a souvaz, čímž označuje se kříž sekáčový, jehož obě postranní příčky obráceny jsou nahoru; byl též nazýván „crux ansata“. Podle nordických badatelů představuje boha hromu a blesku; jakožto atribut boha slunce představuje oheň a považuje se též za symbol rozdělávání ohně. Slovanům je značka tato oštěpem a bleskem Perunovým a jakožto mystické znamení platí za phylakterion (ochranu) od zlých duchův a čárův. Naskytuje se často na starých popelnicích a bronzech s trikvetrem a kolotajícím sluncem, i nabývá těmato dvěma rovněž mystickýma značkama významu ještě vyššího. Ornament tento je častým na indickém vyšívání i na bohoslužebných předmětech předhistorické i také již křesťanské doby. Nalézáme svastiku na posvátných knihách Peršanů, na stěnách nejstarších indických chrámů, na náhrobcích a popelnicích původu t. zv. keltického (?), na italských nádobách, na popelnicích z Albana, Marina, Cum, Caere a Chiusi, v katakombách římských a na stolci sv. Ambrože v Miláně, na vázách, soškách bůžků, fusajnolách starého města Dardana, na diadémech Priamových ve městě lydském, ano i řecko-římském. Nad míru často naskytuje se svastika na většině předmětů, které Schliemann na hoře Hisarliku vykopal, zejména na popelnicích, přeslenech, pokličkách, nářadí bronzovém a t. d., potom na müncheberském, torcellském a kovelském hrotu oštěpu, kombinována s trikvetrem a runami. Naskytuje se hlavně ve slovanských zemích a též tam, kam slovanský vliv zasahoval. Jest tudíž svastika daleko rozšířena, obzvláště na jižní Rusi na nádobách, tu i tam na bronzech; na plotničkách olověných, které v Bugu nalezeny byly, naskytuje se zhusta s jinými mystickými obrazy; pak jako ozdoba dna popelnic, obzvláště na nádobách z hradišť; taktéž na Litvě, v Pomořanech, v Poznaňsku, Polsce, na Moravě, v Uhrách pak daleko na jih, kdež opět hustěji se naskytá. Kdežto na našem vyšívání slovanském jsem ornamentu toho dosud nepozoroval, vyjímaje několik, patrně ovšem, náběhů, vystupuje opět na jihu, u Chorvátů, Srbů, na Balkáně a v Dalmacii ve velkém množství.
bronzová ozdoba z Býčí skály
Čím dále však na západ, tím vzácnějším stává se tento ornament; ve franských hrobech nalézáme jej velmi zřídka – vytýkám zvláště jeden kruh nalezený u Weissenthurmu; zato však vyskytuje se na mnohých předmětech bronzových typu hallštatského. Ornament tento nese též plotna bronzová , nalezená v Býčí skále, nádherně vyzdobená, která na dřevěné podložce přibita byla (obrázek). Obzvláště zhusta však shledáváme jej na nordických bronzech, na přaskách, ozdobách závěsních, nádobách, mečích, zbroji, na nářadí všeho druhu, pak též na nádobách hliněných, obzvláště často pak na zlatých brakteatech, z pravidla spojený s trikvetrem.
Použitá literatura:
- Wankel, Jindřich (autor textu); Wanklová, Madlenka; Havelková, Vlasta; Stránecká, Františka. Moravské ornamenty. 1888.
Ano o těch lielvardských páscích vím, už jsem je nedávno i hledal
ODKAZ
H:
Ano, má jít o tkané rituální pásky, juosty. Nejbohatší kolekce těchto pásků je, podle popisku, shromážděna v Historickém muzeu Lotyšska. Je doplňována od konce 19.století, hlavně věcmi z městečka Lielvarde (60 km od Rigy). Starý lielvardský mistr Arvid Pavlovič Paegle považuje svastiku za “znak zápasu se sebou samým”.
Lotyšským svastikám se prý v posledních desetiletích začalo říkat Perkona krusts.
K odkazovanému obrázku 89 (2-5, lotyšské ornamentální výšivky): Jedná se asi většinou o tkané pásky:
http://sites.google.com/site/biedribaharitas/P6080529.JPG
http://sites.google.com/site/biedribaharitas/adisana002.jpg
Případně o lem pláště:
http://www.flickr.com/photos/23016207@N05/4542978365/in/photostream/
Když keltská Boudica povstala v 1. století v Británii proti římským okupantům, věštila před bojem pomocí běžícího zajíce vypuštěného ze záhybů šatů.
Robert Holdstock ve své knize “Keltika” píše, že Keltové na jaře a v létě nelovili zajíce, protože se s nima v tu dobu prý páří Obilný duch.
Tato kniha je ovšem historická fantasy, tak nevim, kde k této informaci autor přišel…..
Zajíc je také zvířetem Ostary, jarní bohyně a bohyně ranního úsvitu.
Osobně si dávám rovnítko mezi Jitřenkou – Aurorou – Aušriné – Ostarou.
http://deliandiver.org/2009/04/povest-o-austro-ostare-a-zajici.html
http://en.wikipedia.org/wiki/%C4%92ostre
Sinmaro, to o těch zajících jsem přeložil odtud::
http://bagdasarovr.narod.ru/swastika.htm#imena
Je tam jen krátký odstaveček u obrázku 94, v kapitole “Ruská jména pro svastiku”.
Jinak N.A.Filevová se zaměřila především na ruský sever, Archangelskou oblast. Byla tvůrčí umělkyni a popularizátorkou ruských lidových řemesel.
Je tam ještě tento její citát: “Nevšední pohyblivost a hbitost zajíce….ho přibližovala představě rychle se mihotajícího světla”
Myslič: Ta souvislost svastika-svazek je podle mě jen lidová etymologie. Věřil bych spíš tomu, i když ne moc, že souvisí se slovem “štěstí”. Guénon klade védské požehnání su-asti (dosl. dobrý-býti, odtud svastika) na roveň biblickému ki-tob. Poláci ji, myslím, nazývají swarżyca. V litevštině a sanskrtu má být slovo “svastika” původní.
Jen na okraj malý doplněk k té Tróji. Schliemann nevykopal Tróju, ale nějaké chetitské nebo pův. starší město. (Nebyla tam nikde cedule Trója
) Trója je mytické město, podobně jako “Eldorado” nebo “nebeský Jeruzalém”. Někdy se uvádí, že Řekové tento mýtus přinesli ze severu a tudíž (pokud se jedná o mytisovanou historii) nutno hledat její děj někde v Pobaltí. Haudry zase vykládá trójskou válku jako hypostázi mýtu o skryté/unesené Jitřence, kdy Helena (jejíž jméno znamená zářivá nebo pochodeň) má být indoevropská Aurora.
Hlutwigu, mohl byste prosím upřesnit, kde by se dalo nalézt to o těch zajících? Napadla mě souvislost s jednou verzí Golubiné knigy, v jejíž závěrečné části má být vyložen sen. V tomto snu spolu bojují dva zajíci – bílý a šedý. Bílý po tom, co zvítězí, odchází ze země na nebe.
http://bagdasarovr.narod.ru/20.jpg
Svastika v ornamentální mřížce mladšího paleolitu; pintadery
1: protosvastiková mřížka (kosočtverco-meandrový ornament) na náramku z mamutí kosti nalezena v Mezinu, Černigovská oblast na Ukrajině. Stáří odhadováno na 19 až 25 tisíc let
R.Bagdasarov (Svastika, posvátný symbol, 2001) uvádí: “V archaické tradici Litevců ….se bůh slunečního svitu jmenoval Svastiks a samotné Slunce bylo jeho dcerou, jenž dávala všemu život. S podobným kultem jsou spojené i hliněné sošky ženského božstva, které na vozíku objíždí oblohu; u západních Slovanů byly rozšířené do doby bronzové. Dvě různostranné svastiky byly zobrazeny na hrudi bohyně a jedna zakroucená na opasku.”
http://bagdasarovr.narod.ru/89.jpg
1: praslovanská hliněná soška z doby bronzové
2-5: lotyšské ornamentální výšivky
Mimochodem, podle N.A.Filevové v Pečerském okrese Archangelské oblasti (nyní Republika Komi) nazývají svastiku “zajícem”.Poukazuje to prý na představu svastiky, která má být částí slunečního světla, paprskem, krajově řečeno “slunečním zajíčkem”.
V nařízení patriarchy Joasafa se uvádí: “a zajíce se, v souladu s Božím přikázáním, nesluší jísti”.
Ipatěvský letopis připomíná, že i staří litevští „pohané“ uctívali “zaječího” boha.
Z toho důvodu je v pravoslaví zajíc tabuizován a ruský církevní kánon ho zakazuje pojídat
http://bagdasarovr.narod.ru/20.jpg
Svastika v ornamentální mřížce mladšího paleolitu; pintadery
1: protosvastiková mřížka (kosočtverco-meandrový ornament) na náramku z mamutí kosti nalezena v Mezinu, Černigovská oblast na Ukrajině. Stáří odhadováno na 19 až 25 tisíc let
Svastika u Slovanů:
http://bagdasarovr.narod.ru/88.jpg
1,2: svastiky na slovanských nádobách ze skythského období; ze Směli a baltské přímořské oblasti
3: spirálovo-svastikový obrazec na slovanském hliněném poháru; naleziště Mogilnik, dněprovsko-prutské meziříčí, čerňakovská kultura 3.-zač.5. stol.n.l.
4: svastikové značky na dnech slovanských nádob; Gnězdovo u Smolenska, Staraja Rjazaň, Jarcevská mohyla, Vojiň; 10. až 1.pol. 11 stol.
5: svastikové rodové znaky na dnech slovanských nádob; pohřebiště Melnik a Gnězdovo
6: rodový znak na dně slovanské hliněné nádoby; Rževský újezd (Černigovská oblast)
7, 8: bronzové odznaky z pohřebiště Baltů; 8-9 stol.
9: bronzová “dračí” svastika z hrobu baltské ženy, patrně 5.stol.
Čuchonsko = Finsko
Pokud to ale dobře chápu, tak to jméno “svaz” je jen pro tu jednu variantu svastiky s těmi oběma postranními příčkami obrácenými nahoru z toho druhého jednoduchého nákresu. Jinak ten zeměpis už dnes nemusí úplně odpovídat, třeba ta hora Hisarlik je podle mého už dnes moc nepoužívaný název pro antickou Tróju.
Zajímavé, že se svastice říkalo “svaz” (ze slova”svazek”?) po slovansku, to jsem netušil. A ještě by mě zajímalo, kde leží “Čuchonsko”?