Bílá paní v přírodě

Pověsti o bílé paní (1)

Bílá paní bývá spatřována ve volné přírodě. Vynoří se náhle a náhle se opět ztrácí, kráčí spěšně kol polekaného poutníka neb ho provází kus cesty v nějaké vzdálenosti. Místa, kde se ukazuje, jsou rozmanitá: mosty, kříže, příkopy, kaple atd.

Několik takových pověstí zaznamenal Krolmus ve své “Archaeologické cestě po Čechách r. 1854″, otištěné Č. Zíbrtem v Č. Lidu, V., VI., pod názvem “Z netištěných zápisků Krolmusových”. – Tak vypravuje pověst “Bílá paní” – jak “bílá ženská (paní)” provázela tesaře. Vystoupila u císařského mostku a doprovodila ho až k Litovicím, kde zmizela. Podobnou pověst z Krkonoš uvádějí Schlesische Sagen, I. Spuk – und Gespenstersagen von Richard Kühnau, Leipzig 1910. I podle této pověsti provází v podvečer bílá paní často jednoho muže a mizí ve vrchu.

Krásná bílá paní chodí od Hředlí k Hudlicům při svitu měsíce, majíc rozpuštěné vlasy až po kolena. Rovněž mezi Neuměřicemi a Volovicemi byla potkávána bílá ženská, bílou plachetkou zakrytá. Chodec ji pozdravil, ztratila se ve větru. Bílá paní ukazuje se na Dušnicku, chodí od Bílé Hory k studánce Markytě. Rovněž “Zakletá paní” v zápiscích Krolmusových – jest pověst o bílé paní, kterou potkal v noci u křížku slouha z Drnova s dcerou. Nepozdravili ji a bílá paní je pak svým vzdycháním poděsila. Pověst lužická, Serbske Nowiny 1857, s. 116, vypravuje o podobném setkání. Dvě sestry potkaly bílou paní, na pozdrav jim poděkovala dutým hlasem. – Německé lidové podání má hojnost podobných pověstí, které v základě se shodují, lišíce se jen vedlejšími motivy. Tak na př. podává Kuhnau pověst ze severovýchodních Čech o bílé paní, která vyskočí na chodce a poleká ho až k smrti. Bílá paní ukazuje se na lukách, je neobyčejně velká v starodávném oděvu, chodí pomalu, zjevuje se za soumraku a měsíčního svitu. I saská pověst vypravuje o bílé paní, jež se nedá nikdy dostihnouti chodcem, provázejíc ho v určité vzdálenosti. Ženská postava ukazuje se buď jako bílá panna buď jako babka, jindy bílá paní plete věnec pod dubem. O celém procesí bílých paní vypravuje pověst, uvedená Vernalekenem, Mythen und Brauche, s ní korresponduje saská pověst o zjevení bílých paní s rakví.

Podle některých pověstí jeví se vrch, hora sídlem bílé paní. Bílá paní z vrchu vychází, ve vrchu mizí a p. Krolmus zaznamenal v prvním “Deníku” cesty z r. 1852 pověst z Vlkanice, podle které z pahorku u bažantnice vychází v 11 hodin v noci bílá paní. Jiná pověst v zápiscích Krolmusových vypravuje o tom, jak panský zahradník v Břevech viděl bílou paní, sedíce na hrušce za měsíčního svitu. Nastal krutý vítr, a bílá paní se ztratila ve vrchu. Podobný motiv, že bílá paní se ztrácí za větru, vyskýtá se v uvedené již pověsti z Neuměřicka. Bílá paní mizí ve vrchu podle německé krkonošské pověsti. Bílá paní se žlutými neb zelenými střevíčky obchází v zřícenině kláštera, Ad. Kuhn, Märkische Sagen u. Bräuche 1843 č. 199; podle bádenské pověsti ukazuje se bílá paní na hradní skále o polednách. Někdy jmenuje pověst jen krásnou paní, jest to však tatáž postava jako bílá paní. Tak podle “národní pověsti z Jižních Čech” ve Světozoru VII. s. 63 vycházely z “Pannenského vrchu” u Němčic tři krásné panny. Vestfálská pověst vypravuje o dvou bílých pannách, které vycházejí každé noci z Küchenbergu, jdou do zámku k lůžku a vracejí se zase do vrchu. Pomořanská pověst, vykládá rovněž o dvou pannách, které uvedly muže jednoho do vrchu, kde bylo město živé, a zase ho vyvedly. Podle Grimmů krásná panna, zakletá ve vrchu, ukazuje se o polednách s plavými vlasy.

Někdy jest bílá paní provázena jinými zjevy. Černý pes, ohnivý pes bývá v jejím sousedství.; tak v pověsti z Nesvačila. Hojné jsou pověsti německé, podle kterých (černý) pes střeží s bílou paní poklad.

Někdy ukazují se s bílou paní i valící se sudy; tak i v pověsti z Nesvačila Krolmusem zaznamenané. Stejně vypravuje pověst z Jičínska v Albu Slovanských listů 1875 č. 10. s. 160. Z kapličky mezi Radimí a Studnami vykulí se občas tré bílých sudů a na nich stojí bílá panna. Kdo šel v pozdní době kolem, na toho se sudy vjela. Motiv sudů vyskýtá se i v pověsti podané J. Dufkem, Naše Horácko jindy a nyní 1893 s. 304. Zde však není zjevením bílá paní, nýbrž jen bílá postava na břehu jezera, která se ukazuje v rozmanitých podobách zvířecích. Konečně slyšeti jest zvuk podobný hřmotu na sebe narážejících sudů.

Ve sbírce své II. s. 158 zaznamenal Krolmus pověst, kterou slyšel “od svého děda a báby, otce a matky”, že “v lípě Zantové na Březince dobrá a zlá Paní, stará bába, bílá žena přebývá, z níž u velké jasnosti vycházívá, někdy jako polednice aneb klekanice a někdy jako divá žena”. Je-li míněna touto směsí bílá paní, odpovídala by tomu pověst u Vernalekena, Mythens. 9. Uhlíř nechtěl poraziti strom, který se mu zdál býti tak krásný. Přistoupila k němu bíle oděná paní a děkovala mu. Lužická pověst vypravuje, jak tulák, který chtěl vytrhnouti lípu obcházející královny u Stradova, dostal takový políček, že dva dny krvácel. Jiná pověst v Schell Bergische Sagen 1897 vypravuje o bílé paní ochraňující svůj dub. Bílá paní ukazuje se někdy jako stará baba – Václavek M., Několik pohádek a pověstí z moravského Valašska, 2. vyd. 1897, jindy se zakletá princezna zjevuje jako stařena, Ranke Volkssagen s. 112.

Bílé paní v přírodě zaměstnávají se podle některých pověstí svým sněhobílým oděvem, perou a suší prádlo. Krolmusova sbírka II. s. 573 vypravuje, že na hoře Rádči vídávají lidé v poledne bílou paní a její tři služky, jak oděvy své perou, je vyvěšují na stromy a na sluníčku suší. Táž sbírka II. s. 161 uvádí tuto pověst: ovčák vzal bílé paní na Valdeku šat, když jej vysoušela. Za pokutu zadržela mu dvě ovce, a musil jí šat vrátiti. Četné jsou pověsti německé. J. V. Grohmann, Sagen aus Böhmen 1863 s. 88. zaznamenal pověst z Kraslic o zakletých hradních pannách, které věšely na vrchu prádlo. Jeden muž šel k nim; stále se vzdalovaly, konečně panny i prádlo zmizely, jen spousta pavučin ho zahalovala. Pověst durinská vypravuje rovněž o bílé paní sušící prádlo v noci. Podobnou pověst uvádí Meiche č. 255. s. 188: bílá paní, duch šlechtičny, bílí prádlo za měsíčního svitu, a bývá spatřována též uprostřed rybníka, ana přede. Podle německých pověstí zaměstnává se bílá paní často lnem. Takovou pověst uvedli již Grimmové: sněhobílá panna, duch slečny z Boyneburgu, rozprostírá v poledne v jasu slunce len; pastýři něco lnu uvázne v střevíci a promění se v zlato.

Ve styku s lidmi, kteří ji ruší z klidu neb v její práci, jeví se bílá paní v přírodě jako trestající duch. Pověst ve “Valašských národních pohádkách a pověstech z okolí Rožnovského” od F. Bayera 1874 vykládá, jak v Rožnově u vrb stávala “roba bíle oblečená”. Jeden mladík šel k ní a chytil ji; ona ho ale tak strašlivě “obňala”, že zůstal ochromený ležeti. Třetí den pravila mu ve snách, aby podruhé dal duchovi pokoj, zítra že bude zdráv. Podobné ochromení způsobuje bílá paní rozpustilé dívce, která hodila kámen do prádla jí bíleného za měsíčního svitu, Meiche č. 255 s. 188. Grohmann uvádí pověst o hadech bílé paní. Matka, chtíc se zbaviti dcerky, posílá jí pro trávu na nebezpečné místo. Plačící dívky vyptává se na louce bílá paní a káže jí, aby zavolala matku. Jakmile matka vstoupí na louku, dva hadi ji zardousí. Z vrbiček ozve se hlas: “Toto je odměna za tvůj zločin.”

Pokračování pověstí o bílé paní (2) >zde<

Související článek: Bílá paní – výklad pověsti

Literatura: Národopisný věštník českoslovanský, ročník VII, č. 7-8, 1912, autor textu Prof. Ph.Dr. František (Frank) Wollman, mírně kráceno.