Duchovní rozměr sexu

Duchovní rozměr sexu v původní slovanské kultuře

Slovanský prabůh představuje ve vědě slova metafyzickou jedničku. Věda slova nezkoumá slova, čísla a jejich tvary (písmena, číslice), ale principy čísel a slov, tj. nejvyšší ideje, pomocí nichž byl a je tvořen všesvět a vesmírné zákony. Je logické, že božská slova a čísla (rúny) nemají s jazykem ani matematikou mnoho společného a už vůbec neslouží k nějakému „věštění“, „losování“ nebo vypočítávání „jmen“, „horoskopů“.

Z jedničky byla stvořena dvojka, tedy podvojnost, princip čísla dva, který představuje klad a zápor (plus a minus) a zároveň činný a stálý stav věci (aktivní a pasivní). Se vznikem čísla dva byl stvořen základní zákon podvojnosti: Každá věc ve vesmíru má svůj protiklad.

Muž a žena představují kladný a záporný pól lidské bytosti. To je čistě obecné vyjádření, protože samy pojmy klad a zápor ve smyslu dobro a zlo vzešly pouze z lidského chápání – bylo by nesmyslné považovat například den za dobrý a noc za špatnou. Veškeré významy je třeba chápat obrazně a obecně.

Lidská bytost představuje „malý svět“, který je věrným obrazem „velkého světa“, vesmíru, Boha. Proto má spojení dvou lidských bytostí opačného pohlaví přímý souvztah k božství a svůj hlubší rozměr: Splynutí muže a ženy je obrazem vesmírného aktu lásky, splynutí kladu a záporu v univerzu v metafyzickou jednotku, v božství. Z toho důvodu je orgasmus právem považován za „dotek boží“, za „osvícení“ a obřad splynutí přímo za cestu k Bohu, jak učí dodnes indická filosofie. V původním slovanském a českém duchovnu byly tyto poznatky skrytě přítomny v podstatě donedávna. Dokonce i jako součást křesťanské nauky, kde se zachovala církevní pověra o tzv. „černé mši“.

Vzhledem k tomu, že sex i orgasmus se odehrává především v mysli (a poruchy orgasmu bývají téměř vždy psychického původu), lze pomocí různých, více či méně obtížných cvičení „dotek boží“ zmohutnět, prohloubit a prodloužit až do míry rozšiřující vědomí. Tedy to, co zkoušejí čtrnáctileté holky na diskotékách, nemá v podstatě se skutečným pářením vědomých a dospělých bytostí mnoho společného.

Naše pohádky vyprávějí o tom, že lidská bytost se skládá ze tří složek – z těla, tj. fyzického těla, z duše a nesmrtelného ducha. Proto i sex má mimo jiné svůj hmotný, duševní a duchovní rozměr – probouzí živu po hmotné, duchovní i duševní stránce v podobě životní síly, duchovní síly i duševní síly, což je poznatek, který lze prakticky zhodnotit.

Tyto skutečnosti byly dobře známy našim předkům. Mladí, především nesezdaní lidé svátost pohlavního styku vykonávali během slavností letního slunovratu (kupala), které byly později „přeonačeny“ na Svatého Jána. Vzpomínka na tento zvyk se udržela donedávna – ještě za první republiky chodili milenci v kouzelný předvečer Svatého Jána do přírody „na vycházku“. O duchovní moci tohoto obřadu vyprávějí některé lidové písně a svatojánská noc je dodnes považována v souvislosti s láskou za čarovnou.

Vzhledem k tomu, že sex je ve své podstatě zcela přirozenou věcí, nebyl nikdy přírodními a přirozenými národy považován za cosi neslušného, hříšného, za něco, o čem se zásadně nehovoří. Líčení církevníků o posedlosti ďáblem, hromadném „hřešení“ o svatojánských nocích jsou značně přehnaná a zaujatá. A dokonce i doba před sto lety byla v pohlavních otázkách mnohem tolerantnější než doba dnešní. Tak například se uvádí, že sex před svatbou byl považován za hřích nebo dokonce za zločin – což je omyl, stačí někdy nahlédnout do archivů, abychom se o opaku přesvědčili sami. Plno zmínek o naplněném pohlavním životě našich předků nalezneme i v říkadlech, pohádkách a písních, musíme jen umět číst mezi řádky.

Za podobný nesmysl považuji tvrzení, že demokratická společnost přinesla nějakou „sexuální svobodu“. Sex je stále považován za cosi nepatřičného nebo neslušného, za něco, co se skrývá. Zcela oproti tomu je sex stálicí na každé stránce novin, o televizi ani nemluvě. Demokratická společnost setrvalé krize hodnot přinesla v podobě útočné bulvární propagandy pouze sexuální otroctví, přítomné do té míry, že někteří jedinci nemají jasno ani o své pohlavní orientaci nebo dokonce vůbec o svém pohlaví.

V křesťanství je svátost pohlavního styku známa jako svátost manželství, ale na rozdíl od původního duchovna křesťanství prosazuje pohlavní zdrženlivost před svatbou (svatba byla svátostí – jak samotné slovo napovídá – i v původním slovanském prostředí). I toto pravidlo mělo asi svůj význam, protože zamezovalo zneužívání sexu. Ale nejsem přítelem jakýchkoliv zákazů (a obzvláště těch církevních), takže asi mělo jít spíše o dobrovolné rozhodnutí muže a ženy.