Pár slov ke staroskandinávštině
Kdesi ve ztracených zákoutích svého šuplíku jsem odhalil staré zápisky o staroseverském (též staroskandinávském) jazyce, jazyce dávných Vikingů, v němž je psána podstatná část runových spisů a pramenů raného středověku. Staroseverský jazyk prožíval své vrcholné období od osmého do čtrnáctého století, ale objevuje se nezřídka ještě ve století patnáctém.
Rozhodl jsem se pro zajímavost a pro představu zdejších čtenářů publikovat základní gramatickou orientaci.
Zvláštnosti staroskandinávské výslovnosti
- staroseverské h se čte jako české ch, následuje-li hláska l, v, r (hl, hv, hr) (příklad hvite ormr – bílý had čti [chvíte ormr])
- následuje-li hláska s po hlásce f, vyslovuje se jako š
- staroseverské ö se čte jako české o (příklad: Ragnarök čti [ragnarok])
- dvojhláska oe se čte jako německé přehlasované ö
- dvojhláska ae se vyslovuje jako české e
- hláska y se vyslovuje jako německé ü (příklad Yggdrasill, čti [ükdrásil])
Koncové (palatální) r a členy u podstatných jmen
- v postavení podmětu je koncové r
- v postavení předmětu se koncové r odtrhne
příklad:
podmět (první pád): brandr, Haraldr, konungr
předmět (čtvrtý pád): brand, Harald, konung
- člen neurčitý se nevyjadřuje žádným slovem, podstatná jména sama o sobě jsou neurčitá
- člen určitý v prvním a čtvrtém pádě se u mužského rodu tvoří tak, že se na konec slova přidá koncovka –inn
příklad:
první pád: álfr – álfrinn
čtvrtý pád: álf – álfinn
Dávka sloves ve třetí osobě čísla jednotného, času přítomného
á = má, vlastní
heitir = se jmenuje
sér = vidí
segir = říká
tekr = bere
vegr = zabíjí, vraždí
…
en = ale
hér = tady
ok = také, a
eigi = záporka
Dávka podstatných jmen
álfr = elf
dvergr = trpaslík
draugr = duch, živá mrtvola
níþingr = zbabělec, otrok
mær = služka, panna, děvče
drængr, drengr = bojovník
karl = silný muž
jarl = severský aristokrat
kunungr, konungr = král
knífr = nůž
baugr = prsten
brandr = meč
hjálmr = přilba
spjót = kopí
dýr = zvíře
hestr = kůň
haukr = sokol
ormr = had, plaz
úlfr = vlk
tré = strom
askr = jasan
bu, by = farma, vesnice
akr, åker = pole
eng, ló = louka
setr, sæter, vangr = pastvina
dalr = údolí
völlr = pláň
þveit = mýtina
á = potok, říčka
áll = mořská, říční tůň
fjörðr = fjord
höfn, havn = přístav
bátr = loď
hólm, öy, ey = ostrov
laug = horký pramen
nes = mys
sjór = moře
strönd = pobřeží
sund = zátoka, záliv
vatn = voda, jezero
vík = fjord, malá zátoka
bólstaðr = usedlost
heimr = domovina
hof, hov = svatyně
land = země
salr = komnata
staðr = místo
áss = horský hřeben
berg, björg = skála, útes
fjall, fjell = pohoří, hora
hlíð = svah
hváll, hóll = kopec
hörgr = kamenný přírodní oltář
hreys = mohyla
skjölf = rozeklané skalisko, skalní převis
sten, steinn = kámen
lundr = háj
foss = vodopád
lög = klesání, prohlubeň, svah dolů
mörk, skógh, skógr, viðr = les
holt, ved = zalesněná krajina
Základní větné konstrukce
Vegr orminn Óláfr. = Óláfr zabíjí hada.
Baug á dvergr. = Trpaslík má prsten.
Draugrinn sér konunginn. = Duch vidí krále.
Heitir konungrinn Óláfr. = Král se jmenuje Óláfr.
