Orel v germánských souvislostech

Použití orlích nebo obecně ptačích spon okolo 5. a 6. století n. l. je tradiční záležitostí germánského světa, archeologické nálezy z germánských pohřebišť té doby pocházejí i z našeho území, i když nejsou tak honosné. Užití orla možná souvisí s původním „totemovým” zvířetem starých Germánů (kromě divokých kanců, jelenů, vlků), případně se může vztahovat na indoevropský svět obecně – před přijetím českého lva (Přemysl Otakar II.) byla hlavním znakem Přemyslovců plaménková orlice (pták ohnivák).

Takzvaný meč Karla Velikého, zhotovený ve dvanáctém století:

Gótská opasková přezka s orlicí z jižního Ruska, stříbrná se světlými drahokamy. Souvisí s tažením germánského kmene Gótů. Pocházeli pravděpodobně z oblasti dnešního Švédska. V 1. století n. l. žijí Gótové na území dnešního Polska. Poté postupují přes dnešní Rusko k Černému moři, kde se věnují pirátství. Jsou rozděleni na západní (Vizigóty) a východní (Ostrogóty). Západní Gótové skončili nakonec až v dnešním Španělsku (5.století n. l.) a východní Gótové v dnešní Itálii (5. století n. l.). Přítomnost germánských Gótů na východě Evropy lze samozřejmě vysledovat i z jiných nálezů, než je tato opasková přezka, například hrot kopí s runovým nápisem, v tomto případě z Ukrajiny. Je pravděpodobné, že nepatrná část Gótů na východě i zůstala a nepodílela se na pozdějším dobývání zbytků Římské říše. Podle některých zdrojů se ještě v šestnáctém století na Krymu používala slova, jež odpovídala gótské starogermánštině, zaznamenané ve Wulfilově překladu bible.

Ostrogótská zlatá brož z pátého až šestého století, vykládaná granáty (almadiny). Pochází z domagnanského pokladu (pokud není více totožných kusů). Byla nalezena na území dnešní Itálie a byla možná současníkem krále Theodoricha (Theodorichovo mauzoleum v Ravenně).

Štít císaře Jindřicha VI. (zemřel 1197) z Heidelberského zpěvníku. Orlice se stala říšským symbolem zaštiťujícím pilíře řísšké moci – její politickou sílu, Germánský řád, města a německou hanzu. Vpravo nahoře dvouhlavá orlice Bedřicha II. z roku 1250. Vpravo dole hanzovní orlice ze čtrnáctého století.

Říšská orlice z roku 1410 s rudým jazykem a pařáty.

Trumpeta s říšskými vlajkami císaře Maxmiliána I. Vpravo prapor z doby Karla VI. z 18. století.

Orlice z patnáctého století. Znakem Svaté říše se stává dvouhlavá orlice, které císař přidává nad hlavu svatozář.

Rok 1500, doba vlády Maxmiliána I. Orlice nese na hrudi štít s rodovým znakem císaře, který je složený ze štítů Burgundska a Rakouska.

Orlice Josefa II. z let 1780. Orlice nese na hlavě rakouskou korunu, na převýšení štítu koruny Čech a Uherska. Hrudní štít je složen ze znaků habsburských korunních zemí – Rakouska, Uherska, Burgund, Sedmihradska, Lotrinska, Kastilie, Lombardie, Milána, Brabantska, Čech a Polska.

Orlice ze sklonku první Říše z roku 1806. Císař se od roku 1804 do roku 1806 honosil titulem Císař rakouský.

Orlice Německého svazu (Deutshces Bund) z roku 1848, zbavená symbolů Habsburské dynastie a císařské moci.

Orlice Bismarckovy říše (1871 – 1918) nesoucí na hrudi pruský erb, který byl odvozen ze znaku Řádu německých rytířů. Černo-stříbrné čtvrcení je rodovým znakem Hohenzollernů. Dvouhlavá císařská orlice nahrazena jednohlavou.

obrázky: Waldemar Wucher, 1943

úvod a zprávy dotýkající se gótských předmětů:  H

související článek: Tolkienův orel