Lubor Niederle o Slovanech

Ve většině knih se stále opakuje frase o mírumilovnosti a “holubičím národě” Slovanů. V tom je omyl. Slované nebyli žádným nebojovným, mírumilovným národem, o tom nám dějiny jejich starší i pozdější poskytují dostatečných zpráv. Jest již na čase, aby se podobné idylické představy vymýtily. Zaměstnání jejich v době míru: rolnictví, chov dobytka a včel, zpěv při hře na citeru, na loutnu, nevylučovaly i zuřivé uvolňování vášně. Slované dovedli bojovat statečně, ale také krutě, loupit, vraždit jako všichni ostatní souvěcí národové. Slyšme jen, jak naříká Jan Efesský nad “proklatým” národem Slovanů, jenž za císaře Tiberia po řadu let pustošil, pálil, plenil a lidi pobíjel po celém Řecku!

Za zbraň (staroslovansky oražije) sloužily slovanskému bojovníku luk se střelami v toulci, častěji napuštěnými jedem, meč, šavle, kterou přejali Slované od kmenů asijských, kopí (sudlice jest původní slovanský název kopí), sekyra také tesla, topor neboli mlat, kyj, nůž, prak, štít, přilba (staroslovanský šlem pošlo dle Kreka z německého helm) a brnění, vše hotovené hlavně ze železa. Železo bylo Slovanům známo již odedávna.

K transportu Slované na suché zemi užívali vozů na kolech, a ti, kteří bydleli při vodách, znali se výborně v plavectví na lodicích hlavně jen vesly hnaných. Máme řadu zpráv o tom, jak projížděli moře severní, a pouštěli se po širokých splavných řekách ruských hluboko do moře černého za loupeží a bojem. Lodě mívaly plachty z kmentu a hedvábí. Ještě v dobách historických prosluli tímto odvážným pirátstvím jihoruští Kozáci.

Celkem znějí však staré zprávy, posuzující povahu Slovanů, stupeň jejich mravní a intelektuální výše, příznivě, ač psány jsou i od Němců, od Řeků a jiných Neslovanů. I tělesně jsou líčeni jako lid silný, zdravý, vysoké postavy, světlých vlasů a očí. Na povaze chválí se statečnost, láska k svobodě, k rodné půdě, pohostinství, důvěřivost, věrnost manželská atd. “Slované jsou vůbec stateční a neohrožení lidé, a kdyby nebyli následkem četného rozpadnutí na kmeny a rody nesvorni mezi sebou, nebylo by národa, jenž by se mohl s nimi v síle měřiti.” Tak napsal již Ibrahim Ben Jakub, a mimo něj dosvědčil i císař Maurikios.

Jen zdánlivě nepříznivě líčí kulturu některých kmenů slovanských v Rusku Nestor, ačkoli velmi chválí ve všem Poljany, kmen, z něhož sám pocházel. Psal krátce z hlediska křesťanského kněze o pohanech, a stlačoval místy úmyslně mravnost a civilizaci pohanskou, aby vedle ní vyniklo dobrodiní křesťanské. Totéž platí na př. i o Cosmovu líčení života pohanských Čechů. Neznali prý přístřeší, orby, neznali vína, chodili jen oblečeni v kože zvířecí, žen užívali společně, samé to nepravdy a mimo to ještě ozvuky líčení římských spisovatelů.

Také Slovanům polabským upírali někteří vyšší civilizaci, ku př. znalost orby, pevných sídel na základě několika starých zpráv (na př. Herbordovy), ale chybně.

Literatura: Lidstvo v době předhistorické, Dr. Lubor Niederle, 1893.

Autorem obrázku je ruský malíř Boris Olšanskij.