Mandala báby koláčnice

Bohatou studnicí indoevropské vědy slova jsou například mandala, významné obrazce, které vytvářejí indičtí a tibetští  mniši ve svých klášterech. Jejich mnohačetné obdoby se samozřejmě nalézají i v evropském, zejména germánském, staročeském a obecně slovanském duchovnu. Například na staročeském koláči, jehož název je odvozen od kola.

staročeské pečivo se zastřenými významy duchovní vědy,
zleva věnec složený v krútňavu, mazanec se sypaným prakřížem a „měsíční“ rohlík

Rozlišujeme dva druhy staročeských, lépe řečeno staroslovanských koláčů – mazanec a věnec.

Mazanec je těstový koláč mazaný máslem, aby byl měkký a zlatavý. Může mít barevnou výplň, ale také nemusí. Původně šlo o pečivo pojídané o rovnodennostech, ale později byl do jeho středu dodán prakříž nebo svarga, kterou bába koláčnice nebo hospodyně [1] předtím buď vysypala náplní nebo vyryla dřívkem – došlo k posunu jeho požívání na slunovrat.

Mnohem důležitějším koláčem je věnec. Věnec se uplétal z těsta a do jeho středu se ve složitých pravidelných obrazcích umisťovaly obětiny – máslo, mléko, byliny, mák a další, které se obřadně pojídaly, nebo byly obětovány božstvu. Například dánský letopisec Saxo Grammaticus v díle Gesta Danorum (Činy Dánů) uvedl, že koláč obrovských rozměrů byl v Arkoně každoročně obětován božstvu jménem Svantovít. Krájení staročeských koláčů a jejich pojídání zároveň podléhá zvláštním obřadům v závislosti na příležitosti a dále se ke koláčovému obřadnictví pojí množství lidových pověr. Mimo to je známo, že doprostřed koláče se v nejstarších dobách často zapichovala malá větvička, ve slovanském prostředí květ, v německém  stromeček (vesmírná osa – Yckdrasill) a také je známo, že v Německu bývaly obřadné koláče třípatrové.

Význam koláčů, mandal a stavebních prvků je nesmírný a má souvislost s názorem na uspořádání světa. Předně – tři patra koláčů mají stejný význam jako tři schody, na kterých stojí osa světa (vesmírný strom nebo prakříž). Představují tři všepronikající úrovně, o kterých se zmiňují naše pohádky – hmotu, duši a ducha [2]. To je v souladu i s různými směry a naukami, které si vypomáhají množstvím cizích a líbivých slov, všemožnými „astrálními“, „lucidními“, „siderickými“ nebo „mentálními sférami“ a „dimenzemi“.

Koláče mají tvar kruhu. Kruh se řekne ve starém jazyce karug, což má podivuhodnou jazykovou souvislost se zákonem příčiny a účinku – karmou, ve staré slovenštině označovanou jako krútňava (dnes toto slovo znamená především vír, tedy opět kruhový pohyb). Kruh či bod představuje ve vědě slova vzhledem ke své nekonečnosti a neohraničenosti božství, tedy číslo jedna. Z toho důvodu se také různé zástupné monogramy Krista v době příchodu křesťanství umisťovaly do kruhu, jehož význam se může ještě zmocnit alfou a omegou. Indický Šiva tančí vesmírný tanec v kruhu. Stejný význam má staroegyptský had požírající vlastní ocas (tzv. uroboros) , který se později objevuje například na křesťanských náhrobcích. Skutečnost, že se koláče dříve pekly kruhové a krájely se na výseče má svůj význam, který byl s příchodem současných hranatých pekáčů zapomenut.

Dalším důležitým znamením je čtyřramenný kříž (může být rovněž umístěn v kruhu nebo ve tvaru svargy). Kromě proslulého významu souvisejícího se Sluncem a zvířetníkem má ještě skrytý význam – poukazuje na čtyři základní pronikající praprincipy, živly utvářející všesvět. Je tedy znamením uskutečnění.

Třetím koláčovým znamením je rozšířený prakříž – osmiramenný kříž v kruhu, který ve svém pravýznamu znázorňuje číslo deset. Desítka poukazuje na deset praidejí, pomocí nichž byl stvořen svět. [3] Proto má také člověk, malý svět, deset prstů, jako dokonalý obraz velkého světa. Z tohoto poznatku se také odvíjí veškeré „čarovné prstoklady“ (gesta), prováděné mocnáři a čarodějníky v pohádkách a pověstech. Nejznámější jsou zřejmě čarovné prstoklady, které zaujímají Ješua v křesťanském obrazosloví, Buddha v buddhistickém obrazosloví a různá indoarijská božstva (například Saraswátí) v dnešní Indii.

český dožínkový závěs z devatenáctého století [4]

Každá z těchto deseti praidejí je přiřazena jednomu z pěti živlů (také Živě – pátému živlu) s tím, že pravá strana náleží kladnému, levá zápornému působení. Proto také vkládá severský Bůh otec Tý Fenrimu do tlamy pravou ruku. Pravou rukou se obyčejně přísahá a ze stejného důvodu jsou slova pravý a právo stejného původu. Pravou rukou se provádí žehnající gesto či mocenské gesto (to druhé je dnes zakázáno). Oproti právu je levota výrazem záporného jednání.

Internetové návody na „runové gestikulace“ sice zavánějí hloupostmi, ale potěšující je, že se na toto odvětví duchovní vědy v Evropě zachovala aspoň vzpomínka – ačkoliv runová věda byla zřejmě úplně ztracena.

Osobně zastávám názor, že staroevropská věda slova – runová věda – je staroevropského, tj. předarijského původu, že pochází z pravěku a není tedy výsostným vynálezem Ariogermánů. Dost možná jsou germánské runy dědictvím Keltů – nejstarší a nejznámější runová zaříkávadla se do německých pohádek dostala z keltského bájesloví.

Této myšlence napovídá také skutečnost, že v Árjavartě (sev. Indii), Iránu, Arménii, Sarmatii a Skýtii – ryze arijských zemích – není po runách ani stopy, zatímco Evropa je run doslova plná a to čím více k severu, čím více od latinského kulturního okruhu, tím jsou nálezy run prokazatelně starší. Možná proto také na severu runová věda přežila až do novověku – a snad ještě dnes se v islandských domácnostech na půdách a ve sklepeních nacházejí ukryté původní runové spisy. V současné době spatřily světlo světa již desítky runových zaříkávadel, valnou většinou pocházejících z Islandu. Nejproslulejší je zaříkávadlo jménem „děsivé hlavy“.

Různé obrazné podoby runového zaříkávadla „děsivé hlavy“ („ægishjálmur“). Jedno takové získal podle pověsti drakobijce Sigurðr, který jej sňal z čela draku jménem Fáfni. Zaklínadlo se nachází i na našem území.

Runské písmo bylo více méně úspěšně rozluštěno. Čárové-čarovné obrazosloví zůstává nadále tajemstvím a o skrytém významu čar spolehlivě víme jen to, že nějaký je. I když i to je velký úspěch, podobně jako když v matematice po obtížných úvahách dospějeme k výsledku: řešení existuje!

…

poznámky:

[1] bába koláčnice, v Chodsku též cukrová bába

[2] podobně jako v židokřesťanství, kde vedou (nebo aspoň původně vedly) k oltáři tři schody

[3] v blízkovýchodních směrech desítku představuje čtverec s vepsaným kruhem

[4] výstva Krásy přírodních pletiv v Etnologickém ústavu Moravského muzea, 1977; foto archiv ÚLUV, Brno