Přejít k obsahu webu

Ask a Embla

Prosinec 14, 2009
by

Podle severské germánské tradice je prvním lidským párem Ask a Embla. Tento první lidský pár prý stvořila trojice bohů Ódin, Vily a Vé (podle jiné verze Ódin, Höni a Lodur). Ódin je jedním z nejznámějších bohů severské mytologie, zatímco další bohové Vily a Vé upadli v zapomnění. Podle některých teorií se možná jednalo o jednoho boha Ódina v jeho třech projevech. V germánské tradici byl první lidský pár stvořen ze dvou kmenů vyplavených na břeh. Jeden z božské trojice jim daroval dech a život, druhý rozum a pohyb a třetí podobu, sluch, řeč a zrak.

V germánském a obecně indoevropském vnímání neexistuje nic jako svatá kniha, takže tyto mytologické příběhy nejsou nezpochybnitelným faktem, ale především historickou představou zabývající se duchovními i pozemskými záležitostmi. Tyto představy jsou tedy ve skutečnosti pouze lidskou interpretací božského a odpovídají poznání doby ve které byly zapsány. Těžko můžeme například věřit tomu, že člověk doby bronzové by byl schopen si představit boha hromovládce s železným kladivem nebo sekerou, když sám ještě neznal železo. Následující řádky se tedy nebudou věnovat reálnosti božského stvoření člověka z vyplaveného dřeva, ale zaměří se na význam jmen Ask a Embla.

Mužské jméno Ask znamená Jasan a ženské jméno Embla se překládá jako Jíva (vrba jíva). Germáni stejně jako ostatní indoevropské národy uctívali stromy a posvátné háje. Zároveň je archeologicky doloženo, že v prvních stoletích našeho letopočtu Germáni vyřezávali a vztyčovali  jednoduché dřevěné idoly. Pokládá se za možné, že právě v hájích a posvátných okrscích mohly stát vztyčené dřevěné sochy uctívající mužskou a ženskou podstatu. Možná se jednalo o nějaká božská dvojčata plodnosti. V souvislosti s tímto uctěním stromů mohlo dojít ke konkrétnímu ztotožnění určitých dřevin s náboženskou představou o prvním lidském páru. Pojmenování prvního lidského páru právě po jasanu a jívě tedy nevzniklo náhodou, ale bylo ovlivněno jednak vlastností dřeva a jeho využitím pro společenství (jasan), tak i vypozorovaným významem stromu pro přírodu (vrba jíva).

Na prvním obrázku jsou dřevěné idoly z bažiny v Braaku v Německu. Hlava i obličej postav jsou zřetelně vytvarovány, paže byly původně zasazeny do postranních otvorů. Podle výšky (275 a 227 cm), dále podle pohlavních znaků a drdolu na hlavě ženy lze rozeznat mužskou a ženskou sochu.

Mužské jméno Ask – Jasan souvisí se stromem světa jasanem Yggdrasilem. Jasan je strom na kterém prodělal Ódin své obětování a poznání run. Násada Ódinova oštěpu Gungniho byla vyrobena z jasanového dřeva. Jasan byl tedy spojován s nejvyšším božstvím, vůdcovskou rolí a magickým poznáním, zároveň se ale jasanové dřevo používalo i v reálném světě na výrobu dřevěných součástí zbraní. Strom jasan je tedy spojen s mužským principem. Oproti tomu ženské jméno Embla – Jíva se pojí s ženským principem. Vrba jíva patří na jaře k prvním dřevinám poskytujícím potravu včelám. Z tohoto důvodu byla uctívána ve velké části Evropy od Skandinávie po Balkán jako symbol plodnosti.

Na druhém obrázku vidíme Aska a Emblu podle představ kreslíře z roku 1832.

Závěrem nebude na škodu pokud si povšimneme nápadné podobnosti jmen prvního lidského páru v germánském mýtu Aska a Embly a prvního biblického páru Adama a Evy. Třebaže se jedná o zjevnou podobnost jmen, podstata je velmi rozdílná. Zatímco Ask a Embla vznikají současně a jako rovnocenný pár, biblický a křesťanský Adam a Eva jsou párem nerovnoprávným. Ask a Embla mají pouze rozdělené životní funkce v rámci tehdejších společenství, oproti tomu Adam vzniká jako první a až později je z jeho vyjmutého žebra, jako jakýsi vedlejší produkt, vytvořena Eva.

Literatura:
Encyklopedie mytologie germánských a severských národů, Jitka Vlčková, 1999.
Germáni, Friedrich Schlette, přeložil Lubomír Košnar, 1977.

Jeden komentář zanechat jeden →
  1. Prosinec 16, 2009 12:08 pm

    V Českých národních pohádkách od Karla Jaromíra Erbena je jedna zajímavá k tématu (Rozum a štěstí): »Byli tři tovaryši, jeden řezbář, druhý krejčí a já. Jednou jsme šli lesem a musili jsme v něm zůstat přes noc. Abychom před vlky byli bezpečni, udělali jsme si oheň a umluvili jsme se, aby jeden po druhém hlídal. Nejdříve hlídal řezbář, a pro ukrácení chvíle vzal špalík a vyřezal z něho pěknou pannu. Když byla hotova, probudil krejčího, aby ten zase hlídal. Krejčí vida dřevěnou pannu, ptal se co to. – „Jak vidíš,” řekl řezbář, „byla mi dlouhá chvíle a vyřezal jsem ze špalíka pannu: bude-li tobě taky dlouhá chvíle, můžeš ji ošatit.” Krejčí hned vyndal nůžky, jehlu a nit, střihl na šaty a dal se do šití; a když byly šaty hotovy, pannu přistrojil. Potom zavolal na mě, abych já šel hlídat. I ptám se ho taky, co to má. – „Jak vidíš,” řekl krejčí: „řezbáři byla dlouhá chvíle a vyřezal ze špalíku pannu, a já z dlouhé chvíle jsem ji ošatil. Bude-li tobě taky dlouhá chvíle, můžeš ji naučit mluvit.” I naučil jsem ji skutečně do rána mluvit.«

Napsat komentář

Fill in your details below or click an icon to log in:

Gravatar
WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Změnit )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Změnit )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Změnit )

Connecting to %s

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.