Skythové a Sarmati

Přímořské kraje jihoruské byly již dávno před řeckými kolonisty osídleny, a také kol měst řeckých setkáváme se za doby pozdější s celou řadou neustále se měnících kmenů původu a příslušnosti nám po většině záhadné.

Nejznámějším zde usídleným kmenem byli kdysi Skythové. Pomineme-li několik nejistých zpráv o Albiech a hlavně Kimmeriech můžeme považovati Skythy za jeden z nejstarších nám tu známých kmenů. Domorodci však tu nebyli. Asi v 8. nebo 7. století př. Kr. přišli podle souhlasných podání ze střední Asie, odkud byli vytlačeni od Massagetů, podrobili zčásti, zčásti zahnali starý bosporský kmen Kimmeriů a usadili se v celé východní polovině jižní Rusi.

Vlastní Skythie dle Herodota rozkládala se na severním pobřeží Černého moře od ústí Tyrasu (Dněstru) k dolnímu toku Tanaisu (Donu). Skythy samy rozlišuje Herodot na tři kmeny: Skythy oráče, Skythy kočovné a Skythy královské.

Řekové je zvali Skythy, Peršané Saky, sami prý se nazývali Skolotové. Jejich způsob živobytí, mravy a obyčeje známe dosti dobře z Herodotova vypravování o válce perského krále Dareia s nimi, jež jsou ostatně potvrzeny i nápisy perskými. Také slavný lékař Hippokrates zanechal více zajímavých zpráv, později Arrian a jiní spisovatelé.

Chrámů neměli ani soch posvátných, a nejvíce ctili oheň. Bohům se obětovala zvířata zardoušená, hlavně koně. Bůh války jediný měl svatyně, totiž velké hromady, na jichž vrcholku postaven byl starodávný meč železný. Tomuto meči obětovali zvířata i lidi, každého stého muže ze zajatých nepřátel, usekávajíce jim pravé ruce, a krví jich polévajíce zaražený meč.

Příbytkem byl Skythovi vůz, pokrytý košatinou a uvnitř na 2-3 komory přehražený. Tažen byl nejvíce dobytkem. Na voze žila žena (u bohatších více žen) a děti, muži se zaměstnávali lovem, jezdíce na koních. Také bojovali na koních. Kůň byl vůbec věrným druhem Skytha v životě i po smrti. Skythové byli výteční lukostřelci, ale i mečů železných, výborné práce, dovedli dobře užívati. Nejzajímavější jsou jejich obyčeje pohřební, zejména v rodinách královských.

Když král onemocněl, svolali se zprvu hadači na pomoc. Nepomohlo-li a král zemřel, balsamovala se jeho mrtvola, naplnila různým kořením, zašila, a vozila se po kmenech, jimž král vládl. Všude kamkoliv s ní přišlo se, obyvatelstvo na znamení smutku stříhalo si vlasy, uřezávalo kus uší, poraňovalo čelo, nos, ramena a ruce. Když se konečně s mrtvolou přijelo do země Gerrhů, kde byly hroby králů skythských, uložilo se tělo do veliké čtyřhrané jámy zároveň s jednou s jeho žen, s jeho číšníkem, kuchařem, a služebníky, s koňmi a mnoha dary, a nad tím nasypala se velká mohyla. Obyčejní Skythové měli ovšem pohřeb jednodušší. Ale i u těch vozilo se tělo před pohřbením 40 dní po přátelích a příbuzných, kde se hodovalo.

O původu Skythů nevíme nic určitého. Dle starých zpráv přišli z Asie, kde se také setkáváme se Skythy v centrální Asii dle Ptolemaia, ale jsou-li týmž kmenem jako Skythové evropští, nelze tvrditi. Dlouho byl vůbec spor, patří-li k plemeni árijskému čili mongolskému. Mravy a kočovný způsob života přimněl některé badatele, mezi nimi P. Šafaříka, L. Niebuhra, K. Neumanna, H. Kieperta míti Skythy za Mongoly, J.Vocel, E. Eichwald, K. Penka mají je za Ugrofiny, jiní však větším právem za větev árijskou. Tomu svědčí zbytky řeči, svědčí i zvláště árijský typ tělesný. Beze vší pochyby však, jak Zabělin vyložil, název Skythů neoznačoval jediný zvláštní národ, nýbrž více národů bydlících ve Skythii. Jest to tedy název více zeměpisný než etnografický nebo docela antropologický.

Skythové žili zde asi do 4. – 3. století př. Kr. V té době podlehli na dobro mocnému národu Sarmatů , kteří rovněž přišli z Asie a za doby Herodotovy bydleli ještě na levém břehu Donu. Od té doby řečtí a římští spisovatelé směšují velmi často oba názvy kmenové, od 2. století př. Kr. slul však kraj již běžně Sarmatia. Sarmati byli bez odporu kmen árijský. Jinak o poměru jich ke Skythům nevíme nic určitého. Dle Herodota měli řeč příbuznou, ale přece různou. Řeč sarmatská lišila se dle Ovidia také od getské. Jména vlastní v zachovalých nápisech ukazují na árijský původ sarmatštiny. Zevnějškem a oděvem podobali se Sarmati velice Parthům. Způsob života dobře neznáme, poněvadž se často zaměňuje se skytským. Zdá se, že nebyli kočovníci, aspoň měli také stálá sídla a pevnůstky. Zaměstnávali se chovem zvířat, orbou, hlavně ale lovem, aspoň jsou scény lovecké na památkách velmi hojné. Ze zbraní užívali přílbic, pancířů kožených z rohových šupin, nebo železných, dlouhých kopí, štítů, meče (také šavle), dýk a luků. Hroty k šípům i oštěpům bývali dle Pausania ještě kostěné; dle Ovidia napouštěli šipky jedem zmijovým. Také lasa užívali.

Tím však, že popis života Skythů a Sarmatů se velmi často zaměňuje, schází nám určitější měřítko i pro rozlišování památek jejich života, nálezů hrobních. Pouze časové měřítko padalo by zde na váhu, ale i to velmi často nejde ani dle způsobu pohřbu, ani dle konstrukce hrobů bezpečněji určiti, a proto ruští archaeologové nerozlišují mohyly skythské a sarmatské, nýbrž mluví jen vůbec o památkách skythosarmatských.

Mohyly skythosarmatské nalézáme velmi hojně v celé jižní Rusi od vtoku Dunaje, na Dněstru, podél Bugu až k městu Mohilevu, podél Dněpru až k Směle, v Tauridě, na Krymu, kol celého Azovského moře, a v poříčí řeky Kubanu až k moři Kaspickému. Vypínají se často vedle hrobů řeckých, a leckdy je těžko jak jsme již podotkli, oba druhy rozlišiti. Železo u zbraní převažuje, bronz a zlato ve špercích. Nachází se v nich mimo to mnoho bronzových zrcadel, figurek zvířecích, korale z achatu, jaspisu, jantaru a skla, nádoby, různá barviva v kožených sáčkách, mušle středomořské a podobné.

Nejznamenitějšími příklady těchto památek jsou t. zv. skythské hroby královské, které v sobě bez odporu ukrývaly hroby domácích knížat. Vše co se v nich nalezlo, svědčí úplně pro správnost zprávy Herodotovy o pohřebních obyčejích Skythů. Vedle kostry knížete nalézáme ženu jeho, v postranních komorách otroky, a koně, vše ve skvostném úboru. Tolik zlata, stříbra a jiných drahocenných věcí sotva se našlo kde jinde, ačkoliv byly tyto kurhany královské již před svým vědeckým otevřením většinou aspoň z části vyloupeny.  A nejen v době nové, již ve starověku. Někdy spravedlnost zasáhla lupiče trestem na místě činu. V mohyle čertomlycké našel se v chodbách vedoucích do polovyloupené ústřední komory hrobní lupič – zasypán!

Nejkrásnějším příkladem skythského hrobu královského je kurhan čertomlycký. Prozkoumal jej roku 1862 Ivan Zabělin, který vůbec mnoho bádal v skythských mohylách. Obraz jeho vnitřku, stavby i zařízení může zároveň sloužiti za vzor jiných. Kurhan tento nalézal se 20 km. severozápadně od Nikopolu na Dněpru, a měl původně 19 m. výše při 340 metrech v objemu. Dole byl obložen kameny a na vrcholu jeho stála socha od lidu ctěná, představující ženskou postavu. Kopati se počalo s vrcholu a již v hloubi několika metrů přišlo se na spoustu různých ozdob a zbytků zbraně, brnění, a náčiní koňského na př. na 250 udidel. R. 1863 dokopali se na dno, na vlastní hrob. Hrob se skládal z ústřední komory, kdysi již vyloupené a všech větších skvostů zbavené, a z více komor pobočných, umístěných jednak v rozích ústřední síně, jednak od ní vzdálených, obsahujících kostry sluhů a koní a množství drahocenných památek. V ústřední síni vyloupené zloději, kteří se sem dostali úzkou šikmo vyhrabanou chodbou, nenašlo se než něco menších zlatých šperků, bronzové nádoby, bronzové a železné zbraně a pod. Za to v postranních nevyloupených komorách objevilo se velké bohatství, dohromady na 2500 věcí! V první komoře byla kostra ženská a mužská. Ženská ležela v sarkofágu, měla zlatý nákrčník, zlaté náušnice, náramky, prsteny, bronzové zrcadlo a množství menších zlatých ozdob. Mužská kostra měla jen šperky bronzové a toulec se střelami. Vedle nich našla se ona pověstná carská stříbrná vása (druhý obrázek), o níž se dále zmiňujeme, pak jiné stříbrné a mnoho hliněných nádob. V druhé komoře našli se opět dvě kostry s bohatými zlatými šperky, u muže ještě železný meč se zlatou rukojetí a zlatou pochvou na bronzovém pasu a toulec se střelami. V třetí komoře byla jedna kostra s hojnými dary, ve čtvrté dary bez kostry. Opodál komor našlo se však ještě pět hrobů s kostrami koní se zlatým , stříbrným a bronzovým náčiním, a s kostrami bojovníků, opatřených opět toulci plnými bronzových šípů, a dále ještě několik chudších hrobů, mezi nimi i hroby dětské.

Slavná “carská” vása čertomlycká jest ze stříbra, částečně pozlacena a ozdobena krásnou ciselovanou prací řeckého slohu, ale propracovanou zde ve Skythii. Zajímavý je figurální pás kol hrdla běžící, zobrazující Skythy v spodkách širokých, s přepásaným rubášem, dlouhovlasé, bez pokrývky hlavy, krotící koně. Dobu nasypání kurhanu čertomlyckého Ivan Zabělin a po něm Evarnickij kladou před 4. století př. Kr., nověji však Kondalov a Tolstoj dle slohu věcí do 2-1. století př. Kr.; soudí proto, že náležel některému knížeti sarmatskému, čímž by ovšem běžný název “skythské” mohyly královské byl méně správný.

zdroj: Lidstvo v době předhistorické, Dr. Lubor Niederle, 1893, kráceno