Prvá Valpuržina noc

ŽREC:
Je smavý máj!
Prost ledu kraj,
už jíní v lese není!
Hle, roztál sníh,
a zpěv a smích
se nese po zeleni.
Tam na výších
je čistý sníh,
tam na vrcholek spějme,
praotců zvykem posvátným
Wotana uctívejme!
Až plamen vyšlehne skrz dým,
i v srdci žár se vzejme.

ŽRECOVÉ:
Nechť plamen vyšlehne skrz dým!
My dávným zvykem posvátným
Wotana uctívejme!
Jen vzhůru! K výším spějme!

JEDEN Z LIDU:
Smělci! Nehýbat se s místa!
Nahoře nám smrt je jista!
Utlačovatelů krutá
msta chce mít nás pochytány:
síť je vůkol zadrhnuta
na hříšníky, na pohany.
Muže vraždí nám i ženy!
Hynou všechny naše kmeny!
Děti, panny
na valech jsou pobíjeny.

SBOR ŽEN:
Na valech jsou pobíjeny
naše děti, naše panny.
Křesťan vládne nesmířený,
a my ženy,
ach, jsme všechny na smrt hnány.

ŽREC:
Své bohy ctít
kdo nechce jít,
jen v porobě chce žíti.
Zve jarní zem!
Nuž, dříví sem,
ať k oběti se vznítí!
My kněží jsme,
my vyčkáme
zde v tiše šumném lese,
my rozestavíme tu stráž,
a proto: nebojte se!
Pak večer počne obřad náš,
a z žertvy kouř se vznese.

SBOR STRÁŽCŮ:
My obětníků stráže jsme,
my bez hluku se rozptylme
a bděle stůjme v lese,
až obřad započne se.

JEDEN ZE STRÁŽCŮ:
Naše hlídka smích si ztropí
z pověry té dusně popí:
Křesťané-li věří v ďasa,
my jim ďasem zatopíme!
Vidle chytí naše chasa,
košťaty jim zachřestíme,
ohněm, třeskem, motanicí
půlnočně je vystrašíme -
jako sýci,
jako sůvy skuhrající.

SBOR STRÁŽCŮ:
Chytne vidle naše chasa,
zahraje jim jejich ďasa,
řechtačkami zachřestíme,
po skalách se rozběsníme,
budem sýci,
sůvy budem skuhrající.

ŽREC:
Jak strádá lid!
Wotana ctít
jen potmě smí a v skrytu!
Leč z tmy je jas,
když každý z nás
má srdce cudných citů.
Kdo tebe ctí,
sta krutostí
sic od nepřátel snáší:
Jak žár však vyšlehne skrz čmoud,
tak očisť duši naši!
Nechť starý zvyk nám šlapán v troud -
zda tím tvá zář se zháší? -

KŘESŤANSKÝ STRÁŽCE:
Pomoc, příteli můj v šiku!
Hleď tu rotu pekelníků!
Děsná těla vlkodlačí
rudě žhnou a v ohni stojí,
zjevy šelem, ženy dračí
vůkol povětřím se rojí.
Jaký řev se řítí dolů?
Prchněm, prchněm, druzi moji!
Satan trůní na vrcholu!
Sirný z půdy
šlehá dech a plamen rudý.

SBOR KŘESŤANSKÝCH STRÁŽCŮ:
Hrůzná těla vlkodlačí,
dravčí stvůry, ženy dračí!
Jaký řev se řítí dolů?
Satan syčí na vrcholu!
Sirný z půdy
šlehá dech a plamen rudý!

SBOR ŽRECŮ:
Jak plamen vyšlehne skrz čmoud,
tak očisť víru naši!
Nechť starý zvyk je šlapán v troud -
zda tím tvůj žár se zháší?

Lyrika a balady, J. W. Goethe, vydáno 1931