Triskelion, trikvetrum. Text z roku 1888
Článek volně navazuje na pojednání o svastice.
Jiné mystické znaménko, které právem nazvati lze znaménkem ornamentálním, je trikvetrum, často se znaménkem předchozím se vyskytující (se svastikou, pozn. H), nazývané též triskele; také tato značka vzala na sebe charakter mythologický; tak dle Müllera je prý znakem Freyovým, t. j. boha slunce a plodnosti, podle Schirenberga představuje prý trojjedinost, boha Triasa, podle jiných koloběh časový, pročež bývá též s kolem uprostřed a třemi běžícími nohami vyobrazován; také prý značka tato představuje – je-li kombinována s otáčejícím se sluncem – měsíc. Read more…
Herman Wirth a „pravlast nordické rasy“
Tímto příspěvkem časopis Slavonie svým čtenářům přináší první překlad krátké kapitoly z knihy Der Aufgang der Menschheit /Vzestup lidstva/ z roku 1928 (životopis autora zde). Překlad kapitoly bude zprostředkováván v podobě šestidílného seriálu a na konci bude zpřístupněn k tisku v souboru PDF. Formát textu byl přizpůsoben přesně podle originálu. Překadatel použil (tam, kde to bylo možné) česká vydání. U pasáží z Avesty, jejichž autorisovaný překlad do češtiny zatím nebyl vydán, byly ponechány „pracovní návrhy“ českého znění v hranatých závorkách a pod čarou uvedeno původní německé znění podle Fritze Wolffa (Avesta, die heiligen Bücher der Parsen, Berlin-Leipzig, 1924). Všechna jména, etymologie a cizí slova byla ponechána pro snazší dohledatelnost v původní transkripci. Důležité termíny zavedené autorem (které často není možné doslovně přeložit), jsou uvedeny přímo v textu v hranatých závorkách. Pod článkem je otevřena diskuse, kde se můžete vyjádřit k obsahu a formě a také zhodnotit dílo s odstupem více než osmdesáti let od jeho prvního vydání. Read more…
Jak nazývali Indoevropané sami sebe?
Hugo Höppener: Lichtgebet /Modtlitba ke Slunci/
Slovo Indoevropané je jméno užívané moderní vědou pro národy, které předmoderní biblická antropolgie znala pode jménem Jáfet (odtud Jáfité) a jako takové má jméno Indoevropané pouze popisný význam bez autentické „tradiční hodnoty“. Je to označení zeměpisné, protože zahrnuje jazykově příbuzné národy rozšířené územně od Indie po Evropu. Stejný význam mají jména Indogermáni (užívané německou jazykovědou dodnes) a Indokeltové, zahrnující národy žijící od Indie po Island nebo po Irsko. Nadto název Indoevropané není vůbec přesný, protože indoevropské národy žily i východněji od Indie, protože na takto vymezeném území žily i jiné jazykové skupiny, a nadto se sami dávní Indoevropané rozhodně nepovažovali za národnost v moderním, tj. politickém slova smyslu. Alternativní pojmenování Indochetité, které se objevilo se zvýšeným zájmem o anatolskou větev Indoevropanů, otázku „autentického pojmenování“ rovněž neřeší. Z hlediska tradicionalismu je hebrejské jméno Jáfité hodnotnější, ale jelikož není naše, je pro obnovu „rodného duchovna“ nepoužitelné. Read more…
O symbolice moravských kraslic, 1888
Bez výjimky všem čeledím daleko široko rozvětveného kmene slovanského společný jest obyčej pomlázky, kterážto souvisí s podarováním kraslicemi nejrozmanitějšího, mnohdy podivuhodně umělého vyzdobení.
Starodávný obyčej tento nebýval za dřívějších dob onou hříčkou nepatrnou, za kterouž doba naše přivykla jej považovati; hluboce bylyť zapuštěny kořeny jeho v jemné, pobožné i vděčné mysli slovanské, tak že posud kvete nejen v jádru lidu našeho, než i tam se ještě po něm stopy objevují, kde po tisíciletí a déle již hlahol řeči slovanské zaniknul na prosto.
Jak jméno samo – pomlázka – od omlazení, omládnutí odvozené dosvědčuje, obyčej ten zakládal se na procitnutí či omlazení jarním přírody celé, k níž Slovan od nepaměti lnul s tělem i s duší, a kteráž jej v ustavičném styku bezprostředním vychovala v onu bytosť vnímavou, chápavou a pozornou, jakouž on se všude skoumateli jeví. Read more…
Symbolika nebe v lidové kultuře Ukrajinců
Národní kultura Ukrajinců se vyznačuje symbolismem a metaforičností, které byly formovány na základě dávných světonázorových tradic. Symboly, zakódované v uměleckých dílech a folklorních textech, odrážejí mýtické a poetické představy našich předků o kosmu jako o posloupném světovém systému – světovém řádu. Významný vědec Mykola Kostomarov považoval symbol za obrazový projev morálních pravidel, za projev, skrze nějž jsou předměty fyzické povahy obdařeny duchovními kvalitami, a současně dodával, že fyzická povaha nabývá prostřednictvím tvůrčí ideje a božské lásky „vskutku mistrné formy“.
Když akademik Vernadský mluvil o problémech vědeckého pohledu na svět, tak uvedl, že díla lidového umění, v nichž jsou navzájem propojeny aspekty umělecké, historické a sociální, jsou odrazem života dané doby a daného národa a že díky nim je možné studovat a pochopit i duši národa. Byl vyznavačem hlubokého symbolismu umělecké tvořivosti, která „nám odhaluje Kosmos prostupující vědomím každého živého tvora…“. Read more…
Reflexe Ladislava Horáka
Wilhelm Petersen, Der Heerrufer
Jméno českého učitele Ladislava Horáka (1874 – 1966) je v dnešních dobách zapomenuto. Pokud je Ladislav Horák připomínán, tak pouze ve vztahu k československému nacionalismu, s nímž osobitým způsobem pojímal naše a obecně slovanské dějiny.
Ladislav Horák byl autorem několika dějepisných a metodických učebnic a je znám především svými dvěma spisy o české identitě a pravěkých národech, které se dodnes objevují v antikvariátech za nepříliš vysoké ceny a jsou dostupné rovněž ve studijních a vědeckých knihovnách. Horák v roce 1928 vydal toponomastickou studii s dějepisným a antropologickým úvodem Náš starověk v paměti pomístních názvů a místních jmen a roku 1940 rozšířil své úvahy ve spisu Nejasná ethnika Veliké Germanie. Z Horákových článků je na síti dostupný rozbor pro časopis Naše řeč, který víceméně shrnuje autorovy již dříve publikované názory na etymologii slova Čech. Read more…
Jindřich Wankel; Svastika, text z roku 1888
Mezi kříži zaujímá obzvláště ve východní archeologii vynikající místo mystický kříž sekáčový, zvaný též tetraskele nebo svastika. Pochází prý z Indie (?) a přisuzuje se všem arijským národům, což se však pravdě nepodobá, protože mnoho arijských národů ho nezná. Přisuzuje se mu význam mythologický a mystický. Jest ode dávna znám většině východních národův evropských a částečně i azijských, jako Indům, Peršanům, Pelasgům, Řekům, Etruskům, Římanům, Euganeům, národnostem italským, gallským, skandinávským, některým v severním Německu, Britanii a Čuchonsku, naskytuje se bezmála všude, kde Slované bydleli a dosud bydlí; schází však u Aegypťanů i Assyřanů; Foeničané znali jej teprve za oné doby, kdy západní kolonie zakládali. Jméno „tetraskele“ pochodí od jeho čtyř noh, nakreslených tak, jakoby se pohybovaly; jméno „svastika“ prý je původu indického a znamená prý pojem žehnání. Read more…
Bibliografie Hermana Wirtha
Pro německy znající čtenáře časopisu jsme se podle databáze Deutsche Nationalbibliothek a dostupných internetových zdrojů pokusili sestavit „pohanskou“ bibliografii nizozemského spisovatele Hermanna Wirtha. Německy neznající čtenáři se mohou těšit alespoň na konspekty z vybraných knih, zorientovat se v názvech, které jsme volně přeložili do češtiny, a prostudovat Wirthovy nákresy a fotogalerie přetištěné (především) v závěru PDF publikací.
V bibliografii jsou místy uvedeny heslovité anotace a vzhledem k tomu, že Wirthovy knihy byly ze všech českých knihoven již ukradeny a v německých antikvariátech se pohybují v částkách v řádu stovek eur, uvádíme i současné reedice s odkazy na vydavatelství a případně i PDF soubor ke stažení. Dále je třeba upozornit, že množství prací a rukopisů doposud nebylo publikováno. Některé publikace byly oficiálně vydávány Wirthovým „museem“, „společností“ či vlastním vydavatelstvím jm. Eccestan-Verlag. Ve všech těchto případech pak uvádíme „vydáno vlastním nákladem“. Záznamy jsou řazeny podle data prvního vydání. Wirtovy divadelní hry, zpěvníky, slovníky a učebnice zde nejsou zahrnuty. Read more…
Časopis Kresadlo
Život Hermana Wirtha
V souvislosti s přípravou konspektu z knihy Der Aufgang der Menschheit (Vzestup lidstva) přinášíme krátký životopisný profil jejího autora. Úvodní odstavec je překladem ze stránek německé studijní skupiny Ur-Europa.
Prof. Dr. Herman Wirth (1885-1981)
Prof. Dr. Herman Felix Wirth Roeper Bosch (1885 – 1981) byl vzhledem k výsledkům své tvůrčí výzkumné činnosti zakladatelem několika vědeckých oborů. Sestavil bohatou sbírku pravěkých symbolů a vytvořil základní práce o symbolech a dějinách pravěkého náboženství, v nichž upozornil na dosud neznámou vyspělou pravěkou kulturu a jimiž strhl ve dvacátých letech 20. stol. pozornost na Německo a Evropu. Jeho bohatá sbírka a obor přesahující nákresy z celého světa byly tak zásadní, že se celý svůj život neustále potýkal s rozličnými odpůrci z řad vědců, politiků i církevních činitelů, prudkými diskuzemi a odmítáním. Jakou výbušnou sílu měly nové poznatky tohoto badatele o rozvinuté kultuře pravěku ukazuje to, že – po počátečních úspěších – musel čelit pomluvám a útokům, které proti němu byly vedeny všemi (i nečestnými) prostředky, a to před nástupem i po čas „Třetí říše“, dokonce i po válce až do jeho smrti. Naproti tomu bylo v poslední době publikováno množství výzkumů, které některé Wirthovy závěry ohledně vyspělosti doby kamenné dodatečně potvrzují. Read more…
