Disk z Nebry a indoevropské náboženství
V roce 2010 vyšel v pátém svazku sborníku Tagungen des Landesmuseums für Vorgeschichte Halle (str. 431 – 437) článek profesora Kristiana Kristiansena s názvem The Nebra find and early Indo-European religion, z něhož přinášíme krátký konspekt pro naše čtenáře. Nebudeme obtěžovat překladem archeologického balastu a formalit, nýbrž se zaměříme pouze na výběr zajímavého, jako je téma spojení sakrální a světské moci, Ášvinů a královských dvojčat. Zájemci o hlubší studium si jistě snadno pořídí původní text.
Další stopy dávných Árjů
Zkrácena ukázka z mýtoetymologických esejů D. Ž. Bora pojednávající o významu a změnách kořene *AR a nástupu atlantské tradice. Související článek: Jak nazývali Indoevropané sami sebe.
»Sonanty R a L můžeme mýtoetymologicky označit za ústa a srdce. Hrčivé rrr vyjadřuje ideu pohybu, často násilného, krušivého, kruhového. Souvisí s prouděním vody (s řinutím, roněním a vrásněním, srv. řecké RHÉO, teku, RHEUMA, tok, st. ind. RINÁTI, řinouti, téci; řeka RÝN, RHEIN) a světla. RIT-runa souvisí s pohybem a to ve všech shora uvedených významech. Odtud blízkost slov s významy tryskat, zářit, paprskovat (srv. bůh Slunce v Egyptě RE, sumerské ARA, svítící, zářící, st. egypt. ARI, světlo, hebrejské OR, AUR, AOR, světlo, plamen, oheň, st. ind. ARKÁ, paprsek, Slunce, penis erectus, ARYEV, Slunce, finské AURINKO, slunce, maďarské ARANY, zlato, latinské AURUM, zlato, AURORA, zlatý východ slunce, atd.) Božským hieroglyfem je zde bůh Slunce RE, z jehož slzí se prý zrodili lidé.« (Bor 1993, 169) Read more…
Svastika v české archeologii
Jindřich Wankel (1888):
„Mezi kříži zaujímá obzvláště ve východní archeologii vynikající místo mystický kříž sekáčový, zvaný též tetraskele nebo svastika. Pochází prý z Indie (?) a přisuzuje se všem arijským národům, což se však pravdě nepodobá, protože mnoho arijských národů ho nezná. Přisuzuje se mu význam mythologický a mystický. Jest ode dávna znám většině východních národův evropských a částečně i azijských, jako Indům, Peršanům, Pelasgům, Řekům, Etruskům, Římanům, Euganeům, národnostem italským, gallským, skandinávským, některým v severním Německu, Britanii a Čuchonsku, naskytuje se bezmála všude, kde Slované bydleli a dosud bydlí; schází však u Aegypťanů i Assyřanů; Foeničané znali jej teprve za oné doby, kdy západní kolonie zakládali. Jméno „tetraskele“ pochodí od jeho čtyř noh, nakreslených tak, jakoby se pohybovaly; jméno „svastika“ prý je původu indického a znamená prý pojem žehnání. Read more…
Wotanovy stopy v Čechách
Ze stati o Wotanovi původně určené k přepracování, která byla zveřejněna v našem časopise mezi roky 2009 – 2010, jsem se rozhodl znovu publikovat některé obrázky a postřehy.
Rozhovor s Jonasem Trinkūnasem
Jonas Trinkūnas: „Etnické náboženství – to je vrchol etnické kultury“
Na síti se objevil videorozhovor vaidila (širší označení pro žrece u baltských národů, pozn. překl.) litevské rodnověrské obce Romuva Jonase Vaiškūnase s krivisem Litvy Jonasem Trinkūnasem a jeho ženou Inijou. Zároveň se jedná o materiály pro film „Vnímání světa našimi předky a současnost“, jež byly zaznamenány v létě roku 2012 ve vesnici Dvorcišky pod Sventjanami v „rezidenci“ litevské Romuvy. Přinášíme některé momenty z první části dialogu. Read more…
Tradiční slovanská kultura
zkrácená ukázka z knihy A. Merhautové a D. Třeštíka Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha, 1983, s. 25 – 29
povolání Přemysla od pluhu ve znojemské rotundě, 12. stol. /zdroj: Z. Váňa 1990: Svět slovanských bohů a démonů, Praha, s. 253
Václavovou smrtí skončilo celé jedno období českých dějin, období svobody a rovnosti. Václav byl stále ještě pánem českých knížat jako jeho děd Bořivoj; nebyl vládcem jednotného českého státu. První krok na cestě k němu učinil sice právě již Bořivoj, tohoto cíle však dosáhl definitivně teprve Boleslav I. někdy v šedesátých letech 10. století. Již první Bořivojův zásah proti sněmu svého knížectví se udál ve jménu křesťanství a celý proces formování státu a postupného prosazování se nového společenského pořádku byl provázen upevňováním a šířením křesťanství. Společenský převrat byl tak provázen převratem ideovým, a koneckonců i kulturním. Církev si totiž s sebou přinášela kulturu, která byla českému prostředí naprosto cizí – už jen proto, že byla založena na písmu. I z tohoto důvodu byla také objektivně „vyšší“, na druhé straně však byla sotva přizpůsobena potřebám české společnosti. Ta měla svou prastarou tradiční kulturu, jejímž základem byl světový názor neméně komplexní a propracovaný než ten, který přinášelo křesťanství. Read more…
Gruzínští Svanové
Následující zkrácená ukázka z knihy německého cestovatele Gottfrieda Kirchnera (2000: Terra X, Výpravy do neznáma 2, Praha, str. 62 – 70) vypráví o národě Svanů žijících v horách v současné Gruzii. Svanský jazyk patří ke kavkazským jazykům a není příbuzný indoevropským, nicméně Svanská společnost lovců a válečníků vyznávajících solární náboženství a žijících v opevněných kamenných vesnicích může být jistě inspirující pro strategie identity v našem domácím prostředí. Právě tak fascinují paralely mezi svanskou a slovanskou (indoevropskou) tradicí: domácnost chrání bílý had, uctívání dubu a svatého Jiří (Perun Veles), přítomnost solárních, olympských symbolů berana, beraních rohů a slunce… ~ Mars Read more…
