Krátký článek, následující za tímto úvodem, je komentářem k převzatému videu. Na videu je východ slunce v době zimního slunovratu v roce 2008. Jak už bylo zmíněno jinde Vánoce jsou původně “pohanskou” oslavou zimního slunovratu. České jméno tohoto svátku pochází z německého jazyka, jedná se o počeštělé pojmenování pro Svatou noc. Vzhledem k tomu, že slovo svatá nepochází od křesťanské církve, ale má mnohem starší předkřesťanský význam, přejeme Všem našim čtenářům (a nejen jim) pěkné svátky zimního slunovratu a Svatých nocí.
Bohatou studnicí indoevropské vědy slova jsou například mandala, významné obrazce, které vytvářejí indičtí a tibetští mniši ve svých klášterech. Jejich mnohačetné obdoby se samozřejmě nalézají i v evropském, zejména germánském, staročeském a obecně slovanském duchovnu. Například na staročeském koláči, jehož název je odvozen od kola.
Zlatými ústy mluvil Bůh – Divokou krajinou
pták Foenix letěl k hvězdám nerozžatým,
neb spala noc a v paprscích
chvěly se rány země – číst více…
Již od 19. století se vedou diskuze o skutečném významu a způsobu výroby znaků na slovanské keramice. Tyto znaky byly umísťovány na vnější část dna nádoby, vyjímečně dovnitř. Existuje teorie, že tyto značky byly součástí hrnčířského kruhu a vtiskly se do nádoby během její výroby. Jiná teorie naopak zastává názor, že byly vyraženy kolkováním po sejmutí nádoby z hrnčířského kruhu ještě před jejím vypálením. číst více…
V době největšího rozkvětu slezského typu objevily se pojednou na př. na pohřebišti Úřetickém nové kulturní proudy, které pak sesíleny novými vlivy, že v druhé polovici pohřebiště úplně starší ráz slezský pozměnily; na pohřebišti u Plátenic z různorodých těch proudů vyvinul se pak samostatný typ hrobový, který podle největšího posud známého pohřebiště u Plátenic nazýván typem plátenickým.
Na pravém břehu řeky Loučné, na mírné písčité výspě, sotva 50 metrů ve vzdálí od pohřebiště lužického typu, prozkoumal jsem veliké pohřebiště jednotného nového rázu o 250 hrobech. Rozloha pohřebiště byla od západu k východu v nepravidelném obdélníku, i zdá se, že pohřbíváno od středu současně k západu i k východu, neboť meče typu hallstattského nalezeny uprostřed pohřebiště číst více…
Přechod od masopustu ku postu, od bujnosti, přestrojování, slavení Bacchusa, ke střídmosti, újmě v jídle a pití, zavdal podnět k obřadům, hrám, šíře i kratčeji rozvinutým ve výjevy, jak Masopust, Bacchus byl souzen, upálen nebo utopen, nebo pochován. Již v připojené skladbě Rvačovského [obrázek vlevo, pozn.] udržuje se zřejmá stopa lidového podání o tom v soudu Karnevala Masopusta z Koblihovic [1] s Quadragesimou, s Postem. V téže knize znázorňuje funus, pochovávání Masopustu do jícna pekelného ohně. Seznali jsme u Račovského, jak Masopust dostane se před soud. Obě strany, Masopust i jeho soupeř Quadragesima, Půst, přibírají si advokáty žertovných jmen (Marcipán, Svítek, Parštíta, Suchánek z Chudobic, Stuchlík z Hladomře atd.) a tito s komickou vážností hájí svých svěřenců řečí, z níž vane čirá laškovnost a dosti neomalený vtip mluvy obecné a humoru lidového. číst více…
Už od pravěku platili lidé ovládající vědu slova, vědu písmen a čísel za největší mágy, mocnáře. Samotné slovo magie má souvislost s mocí a (duchovní) velikostí, odtud například pochází latinské magnus, tj. velký nebo perské maguš, velekněz. [1] Nejedná se ovšem o vědu jazykovou, ale o vědu duchovní. Kouzelná písmena – čáry – rozhodně nesloužily k nějakému věštění nesmyslů nebo „kouzelnému losování“, jak popisuje Tacitus [2], ale měla mnohem hlubší smysl. To dokládá samotná příbuznost slov čáry a čarovat, tedy tvořit div kouzelným vyslovením čáry nebo složeného slova, které svou vibrací působí přímo na tvůrčí sílu přírody, struny, éter, vesmírnou živu.
Božstvo Živa je v Indii, kde se věda slova nazývá tantra, dodnes známo svým „vesmírným tancem“ – ne náhodou mají slova tanec a tantra shodný slovní základ. číst více…
Podle severské germánské tradice je prvním lidským párem Ask a Embla. Tento první lidský pár prý stvořila trojice bohů Ódin, Vily a Vé (podle jiné verze Ódin, Höni a Lodur). Ódin je jedním z nejznámějších bohů severské mytologie, zatímco další bohové Vily a Vé upadli v zapomnění. Podle některých teorií se možná jednalo o jednoho boha Ódina v jeho třech projevech. V germánské tradici byl první lidský pár stvořen ze dvou kmenů vyplavených na břeh. Jeden z božské trojice jim daroval dech a život, druhý rozum a pohyb a třetí podobu, sluch, řeč a zrak. číst více…
Dějepis šesté třídy základní školy a Wikpedie uvádí, že Dionýsos byl řeckým bohem vína a nespoutaného veselí. Dionýsos byl ve skutečnosti významným slunečním božstvem tajemného národa Thráků, který přišel v době indoevropského tažení na západ do Evropy přes Malou Asii z Iránu. Thrákové byli indoiránským (též indoarijským) národem, příbuzným se Sarmaty, Skýty, částečně i s Kimbry a Slovany. Dávní Thrákové jsou přímými předky dnešního poslovanštělého bulharského národa (i když samotný název Bulgar je mongolský, pochází z doby nadvlády asijského kmenového svazu Bulgarů). číst více…
